Inspiruj se!

Když mu bylo deset, ukázal na procházce s rodiči v Bratislavě na výškovou budovu, a prohlásil že tam jednou bude mít kancelář. O třicet let později v ní seděl jako ředitel banky.Igor Vida nikdy neplánoval kariéru ve financích, a nebýt sestry, která počátkem devadesátých let potřebovala pomoct s počítači v tehdejší státní bance, asi by se ti nikdy nestalo. Dnes vede v Česku pobočku Raiffeisenbank, kde každý čtvrtý zaměstnanec denně pracuje s umělou inteligencí.Zeptali jsme se mimo jiné na to, proč na poradách mluví vždycky jako poslední, co ho na Harvardu zbavilo “arogance” a proč si myslí, že by děti měly umět matematiku. I když počítače dnes umí už skoro všechno líp než my.Vida mluví otevřeně o tom, jak budovat firemní kulturu, kde lidé dostávají prostor experimentovat. O tom, proč pobočky bank nikdy úplně nezmizí, ale možná v nich budou sedět avatary. I o tom, jestli má smysl kupovat zlato, když se svět hroutí - a proč mu kamarád radil raději stříbro.Kdo je Igor Vida? Optimista, který věří, že život si vždycky najde cestu. Manažer, který se nebojí přiznat chybu. A člověk, který se každý den těší na věci velké i malé - od víkendového výletu za dcerou až po plány, které se naplní za roky.Snad vás to bude bavit aspoň tak jako nás ve studiu.A připomínám, že pro vás se Sentou máme naši AI show, nazvanou: Jak jsme se naučii si nedělat starosti a milovat AI. Bilancujeme v ní tři roky, které uplynuly od spuštění ChatGPT. Po pražské premiéře v úterý budeme hned další úterý 2. prosince v Brně. Přijďte, těšíme se na vás. Lístky najdete na Gooutu nebo na našem webu inspiruj tečka se.A teď už přejeme příjemný poslech. This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit www.jednoprocento.cz/subscribe

Často se stane, že je v místnosti s lidmi, kteří se nenávidí. Nejčastěji kvůli penězům, ale důvody můžou být složitější. Prací Martina Svatoše je takzvaná mediace, tedy urovnávání sporů. Většinou je to složité a těžké, ale ne nemožné. A úspěch je i to, když se účastníci po setkání s mediátorem nenávidí aspoň o trochu méně.Narodil se do rodiny známého malíře pražských zákoutí Ivana Svatoše, jeho bratr je režisér Jan Svatoš, on vystudoval práva na pařížské Sorbonně či Harvardu a patří k předním českým mediátorům. Často urovnává spory i v zahraničí: od Dubaje po Filipíny.O tom všem jsme mluvili, a taky o tom, proč je někdy obtížnější usmířit rozhádané kamarády než dvě korporace, kdy v řešení sporů funguje líp umělá inteligence a proč japonské “ano” někdy znamená “ano”, a jindy “ne”, a jak poznat, kdy znamená co.Martin odmítá to, že se jako vystudovaný právník a úspěšný mediátor odrodil z umělecké rodiny. Mediace je taky umění, říká jen s poloviční nadsázkou. Ostatně v rámci své akademické práce bádal nad Homérovou Iliadou, a hledal v ní obecné vzorce pro řešení konfliktů.A pak, Martin píše nejen odborné práce, ale taky knihy. Do studia přinesl tu poslední, která je o putování po francouzských vinicích, a ilustroval ji táta a bratr do ní udělal fotografie. Takže rodinná práce. Ostatně setkání s rodinou je to, na co se po stovkách hodin strávených uprostřed konfliktů nejvíc těší. To nejbližší bude teď v listopadu, a příležitostí bude svatomartinská husa. Mediace v tomto případě neproběhne, husa bude zabita a snědena.Zvu vás k poslechu, a pozor, mám pro všechny posluchače našich podcastů i absolventy našich masterclassů pozvání: 25. listopadu budeme v Kině Atlas od sedmi večer na dvouhodinové show rekapitulovat, co všechno se stalo za tři roky, kdy máme k dispozici ChatGPT. Co jsme se dozvěděli o umělé inteligenci, a taky co jsme se dozvěděli sami o sobě.Rezervujte si lístky na adrese inspiruj.se/show. A teď už vám přeju klidný a příjemný poslech. This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit www.jednoprocento.cz/subscribe

Když se objeví nějaký nový model umělé inteligence, pokládá jim vždy stejnou otázku. Jaký je smysl života? A prý je fascinující sledovat, jaké různé odpovědi na ni lze slyšet. Co na tuto otázku odpověděl Jan Tyl, host nové epizody podcastu Inspiruj se? Poslouchejte.Vystudoval teologii a psychologii, dnes je vývojářem a průkopníkem umělé inteligence a takzvaných digitálních dvojčat. Kombinuje technologický mindset a filosofickým přístupem k životu. A pokud vás AI ani otázky o smyslu existence nezajímají, možná jste ho zaznamenali jako účastníka televizní reality show Zrádci. V první řadě tohoto pořadu se probojoval až do finále.Aplikuje starořecký koncept kalokagácie, tedy harmonického rozvoje těla i ducha. Medituje, cvičí, vede si deníček. Samozřejmě společně s umělou inteligencí. Ta teď o něm ví možná víc než kdokoli jiný. Včetně jeho samotného. A taky se inspiruje Janem Ámosem Komenským a jeho cílem je demokratizovat vzdělávání pomocí AI technologií.Nebojí se mluvit o nepohodlných pravdách. A tak se mimo jiné dozvíte, co říká tomu, že technologie reprezentované drony a umělou inteligencí dnes zabíjejí většinu vojáků padlých na rusko-ukrajinské frontě. Idealistická vize světa, ve kterém technologie rozšiřuje lidské možnosti, naráží na realitu křehkého světa. Vedle války na východě Evropy jsou to třeba klimatická změna nebo technologická úzkost.Tato epizoda není jen o umělé inteligenci. Je o tom, jak žít smysluplný život v době, kdy nás technologie může jak povznést, tak zničit. Je o hledání rovnováhy mezi optimismem a realismem, mezi tvorbou a destrukcí, mezi strojem a člověkem. A především je o odvaze zeptat se: Co to vlastně znamená být živý?Přejeme příjemný poslech. This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit www.jednoprocento.cz/subscribe

Co má společného dětství u plotu hraničního pásma, třicet let prodávání mobilů a luxusní hotel postavený podle feng-šuej? Kamil Vacek. Muž, který ví, že štěstí je důležité, ale nejdůležitější je timing. Dnes distribuuje 1,5 milionu telefonů ročně ve dvaceti zemích a právě otevřel hotel v Tatrách.V téhle epizodě se dozvíte věci, které jinde neuslyšíte. Třeba to, že nejlepší zákazníci na světě žijí v Estonsku – “Nepotřebují meeting, pošlou email a čekají 24 hodin. Ale běda, když se něco nestane včas.” Nebo že Izraelci jsou 24krát náročnější na obsluhu než Estonci, protože volají desetkrát denně. Vacek kdysi zvažoval vstup na izraelský trh. Vzdal to. “Museli byste tam mít dvanáct lidí na to, co v Bulharsku zvládne jeden.”Ale nejkontroverznější je jeho tvrzení o Ukrajině: “Kdybych měl dvacet let, šel bych tam. Do dronů. V technologiích jsou mnohem dál, než si myslíme. Pod tlakem války se z nich stává nový Izrael. Když se tlačí, vzniká diamant.” Deset let tam podnikal s obratem sta milionů dolarů ročně. “Nikdy jsem nezaplatil ani jeden úplatek,” dodává klidně.Vacek mluví o tom, proč budoucnost patří brýlím a nositelné elektronice, proč je rozdíl mezi Českem a Slovenskem mimo jiné v tom, kolik v těchto zemích bylo v historii šlechticů, a jak se rozvádět tak, aby to byla lekce, ne válka. Jeho řešení? Rodiče se střídají každou neděli v bytě, děti zůstávají. “Žiju turboživot. Jsou to možná dva životy v jednom.”Ždímá byznys, který podle jeho slov nemá budoucnost, ale on ho bude dělat až do konce. Budu člověk, který v Evropě prodá poslední mobilní telefon, říká. Otevřel ranč v Česku, butikový hotel v Tatrách a přemýšlí o maríně v Anglii. Tenhle rozhovor je s mužem, který celý život staví mosty mezi civilizacemi. A který ví, že jediná jistota je nejistota.Timing je všechno. A Vacek to umí lépe než kdokoliv jiný.Příjemný poslech. This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit www.jednoprocento.cz/subscribe

Musíme přemýšlet o budoucnosti, kterou pro sebe a pro své děti chceme, a ne následovat technologie. Jakkoli se nám můžou zdát efektivní a úžasné. Ale jsou to jen technologie, a o budoucnosti bychom měli rozhodovat my lidé, říká host našeho podcastu Pavel Kasík.Píše pro Seznam Zprávy, a jeho texty patří dlouhodobě k tomu nejlepšímu, co o nových technologiích a AI vychází. Doporučujeme ho sledovat a číst, i proto, že tyto texty nejsou - v uvozovkách - pouze o technologiích, ale vždy o tom, jak ovlivňují náš život i budoucnost.Není typický technologický optimista. Pro to, co dělá, si sám vymyslel termín “vědecký novinář”. A když vysvětluje, že jako student nosil v kapse sterilní rukavice a systematicky pomáhal cizím lidem v nouzi, pochopíte, že před vám sedí člověk, který život do určité míry přetvořil v sérii algoritmů. Ne z posedlosti technologiemi, ale protože chtěl vždycky porozumět lidské psychice a jejím pastím.Varuje předtím, abychom pro používání umělé inteligence azvažovali to, co nazývá “lokálním optimem”. Tedy řešení, které je krátkodobě výhodné, ale dlouhodobě se může ukázat škodlivé. Například: dnes většina lidí řeší, jak chatboty nejlíp využít pro svou práci. Ale Kasík se ptá: co se stane, když se všichni naučí AI používat tak dobře, že přestaneme potřebovat jeden druhého?O tom všem jsme mluvili. A taky o tom, co akademici nazývají “postupnou ztrátou kontroly”, což lidstvu může hrozit, když na umělé inteligneci začneme být příliš závislí. A ptali jsme se Pavla Kasíka i na to, jaké nástroje, triky a fígle má púro práci s AI on.V éře, kdy AI dokáže napsat lepší články než většina žurnalistů a vyřešit problémy rychleji než experti, Kasík nabízí možná nejcennější dovednost: schopnost položit si správné otázky o tom, co znamená být člověkem.Přejeme vám příjemný poslech. This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit www.jednoprocento.cz/subscribe

Jak popsat člověka, který tvrdí, že tři lidé dokážou díky AI postavit globálně konkurenceschopnou firmu? Představte si optimistu, kterého nelákala politika, ale viděl větší možnost změnit svět prostřednictvím technologií. A současně pragmatika, který říká, že čísla jsou důležitá, ale mezi lidmi musí fungovat chemie. Naším hostem je Jindřich Fremuth, generální ředitel O2 Czech Republic.Jeho vize není romantická. Věří, že tradiční call centra postupně vymizí, protože AI umí odpovídat zákazníkům lépe než 99 % operátorů. Současně ale buduje firmu pro "svět, který přijde" - svět, kde mezi námi budou žít AI agenti, které nepoznáme od lidí, kde spousta pozic zanikne a kde bude klíčové umět fungovat s technologiemi, protože - jak říká - "práci vám nevezme AI, ale člověk, který s AI umí pracovat".Budeme s Jindřichem Fremutem mluvit o tom, proč považuje zvědavost za "superpower", jak vybírá nové zaměstnance, co znamená připravovat firmu na rok 2035 a proč si myslí, že AI změní byznys víc než jakákoliv digitalizační reforma. Také se dozvíte, proč chce postavit "AI konzultanta" z vlastních dat a jak je možné, že nás AI může posunout i zničit současně.Lidé přeceňují krátkodobý dopad nových technologií a podceňují jejich dlouhodobý dopad, vysvětluje s klidem člověka, který vidí za horizont dnešní AI bubliny. O2 patří mezi jednu z mála firem, kterým se dnes v Česku daří efektivně a chytře adoptovat AI. Jak? Poslouchejte.No a jako obvykle vás zveme na naše workshopy, konzultace i další akce kolem generativní AI. Najdete nás na adrese inspiruj tečka se.Teď ale přeji příjemný poslech. This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit www.jednoprocento.cz/subscribe

Dnešní host dokáže v jedné větě spojit umělou inteligenci s uprchlými ovcemi a náhradní mateřství s fotovoltaikou, a jakoby mimochodem vám bude vyprávět o tom, jakou si v následujících deseti až padesáti letech představuje vládní politiku v oboru inovací.Martin je podnikatel a stojí za značkou Malfini. Je bývalý komunální politik, který se rozhodl změnit strategii a místo kandidování do zastupitelstev založil vlastní think tank Institut Puls. A je to také otec 19měsíčního Maela, kterého má se svým o 22 let mladším partnerem Alexem z Dominikánské republiky.Martina dnes najdete na místě jménem Skrytín v Českém středohoří, kde provozuje glampingový resort.. Představte si areál s vlastní fotovoltaikou, obří baterií a sedmdesáti čidly řízenými umělou inteligencí, která automaticky optimalizují spotřebu energie podle momentálních cen. Úspora? Čtyřicet procent. Ach ano, a taky tam žily ovce, ale ty prostě jednoho dne odešly. Martinovými slovy: "Vzaly roha.”Ale to není vše. Martin se právě snaží přesvědčit Evropskou unii, aby jednu z pouhých pěti plánovaných AI Gigafactory za 90 miliard korun umístila do České republiky. Jeho argument? Jsme v centru Evropy a máme nejnižší latenci - data k nám prostě "tečou nejkratší možnou dobu." Pokud by se to povedlo, bylo by to asi největší technologické centrum ve střední a východní Evropě.V osobním životě má Martin příběh, který by vydal na filmový scénář. Se svým partnerem se rozhodli pro náhradní mateřství v USA - jediné zemi, kde dítě může mít mít v rodném listě dva otce. Náhradní matka Kirstin se stala de facto součástí jejich rozšířené rodiny a právě se pokouší pomoct jim i s druhým dítětem - tentokrát holčičkou.Martin je člověk, který dokáže stavět mosty mezi zdánlivě neslučitelnými světy. Mezi technologickou vizí a rodinným štěstím. Mezi podnikáním a veřejným zájmem. Mezi životem v Ústí nad Labem, kde je hrdým lokál-patriotem, a globálními megatrendy. A možná právě proto se mu daří předvídat, kam se svět ubírá, i když timing občas nevychází přesně.Budeme s ním mluvit o tom, jak vypadá život na průsečíku technologií a přírody, jak se plánuje AI Gigafactory, proč ovce utíkají a proč Martin poprvé v životě někoho "opravdu nemá rád" - což souvisí s geopolitikou. Také se dozvíte, proč by do autonomního auta zatím nevlezl a jak plánuje změnit způsob, jakým Česko hospodaří s evropskými dotacemi.Přejeme příjemný poslech.(A ještě publikujeme text rozhovoru, který na základě přepisu podcastu napsala AI, konkrétně Claude 4 Sonnet.)Chci z Česka udělat technologický střed Evropy, říká muž, který má nejen plán B, ale i C a DMartine, jak teď trávíš čas?Včera jsem měl monterky a svařoval jsem ocelové profily. Děláme dokončovací práce u nás na Skrytíně, kde bude glamping s iglú z Estonska se saunou. Je to nádherné místo na severu u Dobkovic, opravdu skryté na náhorní pahorkatině s výhledem na Labe. Je to krásný kus českého středohoří.Jak ses k tomu místu dostal?Jel jsem od rodičů z Děčína a najednou mi zahnul volant. Prostě mi zahnul volant u škody Superb. Vyjel jsem do kopce a tam byla strašná skládka, ale když jsem otevřel okno a vypnul motor, bylo tam úžasné ticho. Bylo tam krásné stavení z první republiky, jen obvodové zdivo. To už rekonstruju asi deset let.Takže tam teď provozuješ glamping?Ano, máme tam sedm iglú pro čtrnáct lidí. Každý má hektar, protože je tam deset hektarů. Říkám, že tam lidi dělají různé věci na samotě u lesa, takže musíme zvýšit demografickou křivku a porodnost v Česku! Mám to rok a půl a je to pořád plné.Jak vypadá technické zázemí tohoto projektu?Máme tam 55 kilowattů píků od fotovoltaické elektrárny, teď mi přijíždí 880 kilowatthodinová baterie a asi 70 čidel. Celý areál je vysoce automatizovaný. Když je elektřina levná, spustí se všechno, co se spustit může. Když je drahá, tak se to vypne. Ušetří to náklady asi o 40 procent.- O rodině a náhradním mateřstvíPojďme k tvému rodinnému životu. Proč jste se rozhodli pro náhradní mateřství?Jsem gay, otevřený celou dobu. Když mi bylo dvacet nebo pětadvacet, věděl jsem, že jednou budu chtít mít děti. Pak si musíš najít toho chlapa, protože sám do toho odvahu nemám. Před sedmi lety jsem odjel do Dominikánské republiky učit se španělsky a tam jsem potkal Alexe. Teď mu je 26, bylo mu 19. Nějak to nevadí.Jak probíhá náhradní mateřství v praxi?Většinou používá pro neplodné heterosexuální páry. Ve Spojených státech se tak narodí asi 50 tisíc dětí za rok. Žena se stimuluje hormonálně, dá vajíčka, muž dá spermie, invitro se oplodní. Embrya se testují geneticky na různé vady. Pak přijde náhradní maminka, která ví od začátku, že nenosí svoje dítě.Proč jste to dělali v Americe?Je to jediný stát, kde je to možné právně čistě zařídit. Pro mě bylo důležité, aby dítě mělo v rodném listě dva otce. Následně jsem dal žalobu na český stát na uznání amerického rozsudku a český stát tomu vyhověl. Máme český rodný list, kde je uvedeno: otec a otec.Jak se jmenuje váš syn a kolik mu je?Jmenuje se Mael, jako Ismael. Teď mu je 19 měsíců. Alex s tím jménem přišel, říkal, že kdyby se jmenoval Martin a my na něj zavolali, otočí se půlka třídy. Jmenuje se Mael Hausenblas Dias - nepřeju mu vyplňovat formuláře, ale na druhou stranu, moje příjmení si jednou zapamatuješ a nezapomeneš.Plánujete další děti?Další dítě bude ze spermatu Alexe. A bude to holčička. Teď se o to pokoušíme. Říká se, že dva až tři roky jsou mezi sourozenci ideální rozdíl.- O výchově a budoucnostiJak přistupujete k výchově v době, kdy nevíme, jak bude svět vypadat?To se neví a nevědělo nikdy. To, co víme určitě, je to, že nevyroste s mobilem u huby. Na Skrytíně bude víc lézt po stromech než sedět u tabletu. Jakými jazyky na něj mluvíte?Mluvíme na něj třemi jazyky. Já mluvím jenom česky, Alex mluví španělsky a anglicky. Chodí do školky v Praze, kde na něj mluví anglicky. U druhého dítěte plánujeme čínskou chůvu, protože čínština je další jazyk, co se chci naučit.- O opuštění politiky a novém směřováníProč jsi opustil komunální politiku?Byl jsem osm let v komunální politice, dvakrát náměstek primátora v Ústí nad Labem. Zjistil jsem, že se do aktivní politiky nehodím. Jsem nastavený na spolupráci mezi lidmi a strany mě obtěžují. Rozčilovalo mě to a vyčerpávalo. Prostě to nestálo za tu energii, kterou jsem do toho dával.Ale stejně ti to nedá.Založil jsem před třemi lety institut Puls s Petrem Kalašem, bývalým ministrem životního prostředí, a Adamem Ondráčkem. Zaměřujeme se na Česko jako křižovatku. Jednám s politiky, ale jsem nestranický. Je mi jedno, kdo tam sedí, zajímají mě lidi, kteří si chtějí povídat o budoucnosti Česka.Jaká je vize institutu?Chceme prosadit Česko jako dopravní, datovou a energetickou křižovatku. Máme tři dimenze. Hledali jsme neférovou konkurenční výhodu - něco, co máme a co si ostatní státy nemohou pořídit. A tam toho u Česka moc není. Kromě polohy. Tu máme v Evropě nejlepší, protože jsme v jejím srdci. Ve středu.- O AI Gigafactory a technologických vizíchCo je AI Gigafactory a proč by měla být v Česku?Je to 100 tisíc procesorů s výkonem 100 megawattů. Evropská unie plánuje pět takových center a východní blok by měl mít minimálně jeden. Stojí to 90 miliard korun - 60 procent ze soukromých zdrojů, zbytek z veřejných peněz.Jaké máme šance a výhody?Máme výhodu v centrálním zásobování teplem - můžeme využít odpadní teplo a tím pádem výrazně zekologičtit provoz. Identifikovali jsme pět lokalit, nejlepší je v Trmicích u Ústí nad Labem. Partnerem jsou České radiokomunikace, které už připravují datové centrum.Kdy se rozhodne?Někdy v lednu bude vyhlášena konkrétní výzva. Teď je období vyjednávání a získávání partnerů. Potřebujeme konzorcium, které dokáže dát dohromady 60 miliard korun. Evropská komise má velkou afinitu k tomu, aby minimálně jedno tohle centrum bylo ve východním bloku.- O dopravní infrastruktuřeJaký je tvůj návrh na propojení letiště s centrem Prahy?Navrhli jsme spojení mezi letištěm Václava Havla a Hlavním nádražím,a to tunelem. Celá cesta za 9 minut, s jednou zastávkou na Můstku. To umožní spojení pro všechny letišní cestující na všechny trasy metra. Financovat to chceme podobně jako letištní expres v Londýně na Heathrow.Proč je to důležité?Existuje skupina super mobilních lidí - decision makeři. Když rozhoduješ, kde v Evropě si uděláš headquarter, první věc, co tě zajímá, je to, kdy bude šéf doma. Mezinárodní instituce a firmy sídlí tam, kde je dobrá mobilita. Polsko staví obrovské letiště a za dvě hodiny chce napojit všechna krajská města.Jak můžeme konkurovat Polsku?Poláci vsázejí na velikost - staví obrovské letiště a za dvě hodiny tam chtějí napojit všechna krajská města. My jsme menší země, ale můžeme být rychlejší. Můžeme se na jejich letiště dostat za hodinu. To je naše hra - udělat z Česka zemi krátkých vzdáleností, kde se všude dostaneš rychle.- O financování strategických investicJak by se mělo změnit hospodaření s evropskými prostředky?Máme skupinu finančních expertů, která se schází už rok a půl. Optimisté říkají, že špatné hospodaření s evropskými penězi nás stálo za 20 let dva státní rozpočty, pesimisté říkají čtyři. Máme 30 tisíc lidí, kteří rozdělují evropské prostředky, 16 fondů a 540 priorit.Jaké je řešení?Potřebujeme jeden fond a centrum kompetence. Místo rozdávání dotací používat finanční nástroje a pákové mechanismy. Z jedné equity se dá vyrobit až čtyřikrát tolik peněz. Nejdřív financovat strategické priority - energetiku, dopravu a obranu. Teprve když něco zbyde, financovat cyklostezky a rozhledny v údolí.- O osobních hodnotách a motivaciCo tě motivuje k této práci?Jsem zaopatřený člověk, mám víc, než potřebuju. Stačí mi dát si dobré víno, sednout na židli, přivinout k sobě syna a dívat se do krajiny. Baví mě to a nemusím chodit do práce. V Malfini mně to dokonce zakázali, protože jsem přinášel tolik inovací, že neměli čas na práci. Ale zároveň chci dělat něco, co dává smysl a co bude užitečné celé zemi.V čem ses nejvíc mýlil ve svých predikcích?V roce 2011 jsem říkal, že autonomním autům dávám maximálně pět let. Je to skoro 15 let a ještě na tom inženýři musí makat. Už jsou města, kde to jezdí, ale já bych do toho nevlez. Autonomní mobilita musí být milionkrát bezpečnější než běžná jízda, ale člověk radši pojede s tchýní, která má na každém oku pět dioptrií, ale pořád jí věříte víc než nějakému algoritmu.Co ti dělá radost?Miluju život. Každý den žiju ve vděku a radosti. Ten optimismus mě nikdy neopustil. Štve mě válka na Ukrajině. Novinka v mém životě je, že poprvé někoho nesnáším. A může za to právě válka. Nesnáším Rusáky. Bojím se, aby se Česko nevydalo slovenskou nebo maďarskou cestou.Máš připravený plán B, kdyby se situace zhoršila?Hned jak Rusáci napadli Ukrajinu, začal jsem investovat právě v Dominikánské republice. Abych rodinu zabezpečil a abychom případně měli kam odjet. Takže mám nejen plán B, ale i C a D, ale tuhle zemi miluju. Ale kdyby došlo k nejhoršímu a Rusáci napadli celou Evropu, tak bychom odjeli. This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit www.jednoprocento.cz/subscribe

Dva postřehy Josefa Šlerky mě v našem povídání zaujaly. Za prvé: když říká, že ho nezajímá ani tak to, jaké profese kvůli nástupu umělé inteligence zaniknou, jako to, které díky ní vzniknou.Hezká analogie je s debatami, které se vedou, když se nějaký developer chystá například v Praze zbourat nějakou budovu, a místo ní postavit jinou.Šlerka říká, že se pak vedou často nekonečné debaty o tom, čéím je dosavadní objekt významný, jak je důležitý a proč nám bude chybět.Ale mnohem důležitější je přece bavit se o tom, jaký dům na jeho místě vznikne. Bude lepší? Přinese víc užitku? Pokud ano, pak nám zbourání toho předešlého nemusí tak vadit.Druhý postřeh: ať už bude disrupce jakákoli, není důvod nevěřit, že se novému světu nepřizpůsobíme. Ano, může to být složité a komplikované, ale zároveň to bude vzrušující a zábavné.Podle Šlerky na to jen nejsme úplně připraveni, myšleno my Češi, protože velké životní změny nemáme v naší kultuře. Říká: “Bohužel žijeme v zemi, kde když změníš svoje povolání, tak jsi fluktuant. A když ho změníš dvakrát, tak jsi nebezpečný fluktuant. Když jde Karel do penze, tak o něm pochvalně říkáme, jaký je borec, že celý život pracuje pro jeden podnik. Ne, Karel je kretén.”Přeju příjemný poslech..Už teď si zajistěte místo na dubnové Inventuře AI. Bude 22. dubna od 18:00 opět v Presscentru ČTK. Budeme mít víc hostů, ale na pódiu budu mluvit s Filipem Douškem, expertem na umělou inteligenci, úspěšným podnikatelem, dnes investorem, a také autorem románu Hejna bez ptáků. Lístky zde..Přepis našeho podcastu najdete zde, ale není moc kvalitní, protože je automaticky vygenerovaný.Claude 3 přepsal transkript do krátkého rozhovoru. Zaznamenává to důležité, ale rovněž to nedělá moc dobře. Což je vlastně celkem povzbudivé. Nejlepší variantou pro “konzumaci” této epizody tak zůstává její poslech..=====================Rozhovor s Josefem Šlerkou o umělé inteligenci (zpracováno jazykovýým modelem Claude 3 Opus, zveřejňujeme beze změny)Co vás za poslední měsíc nejvíc překvapilo v oblasti AI?Nejvíc mě překvapil software FaceFusion, který umožňuje jednoduše vytvářet deepfake videa. Během pár minut jsem na svém notebooku vytvořil video, kde slovenská prezidentka Zuzana Čaputová zpívá píseň od Taylor Swift. Fascinuje mě snadnost, s jakou to jde i na běžném notebooku.Jaké nástroje umělé inteligence sám používáte?Používám hlavně GPT-4 a Anthropic Claude. Claude má výbornou češtinu, takže ho využíváme třeba na generování návrhů titulků nebo různé analýzy. GPT-4 je celkově lepší. Také často používám Perplexity, kde si definuji dotaz a AI mi vrátí odpověď i se zdroji. Perplexity mi často nahrazuje vyhledávání na Googlu nebo Wikipedii.Jaké dovednosti budou důležité v době umělé inteligence?Myslím, že klíčové bude umět dobře definovat problémy, dekompozice úkolů, kritické myšlení. Až AI bude psát texty, spousta lidí zjistí, že sami neumí dobře popsat, co vlastně chtějí a potřebují. Bude důležité umět AI správně instruovat. Měli bychom se také připravit na to, že budeme během života častěji měnit povolání.Myslíte, že nám AI vezme práci a životní smysl?Myslím, že se může stát, že ubude práce, ale nevidím v tom nutně problém. Budeme mít více času být s rodinou, na koníčky, cestování. Představa, že smyslem života je hlavně práce, je podle mě přežitek. Navíc vzniknou i nové typy povolání.Jaké jsou vaše oblíbené "hračky" a aktivity s umělou inteligencí?Velmi často si v AI vytvářím imaginární parťáky do diskuse, se kterými pak probírám různé problémy. Také mám rád historické simulace, kde vás AI přenese do určitého místa a doby a vy si to můžete "projít" formou hry. No a přiznám se, že mě baví i generovat roztomilé obrázky koťátek pomocí Midjourney, jen tak pro radost.Evropa v oblasti AI ve srovnání s USA a Čínou?Evropa za nimi dost zaostává, ale vidím určitá pozitiva. Francouzský jazykový model Mistral ukazuje, že Evropa má potenciál. Problém je, že na úrovni vlád neexistuje rozumná strategie integrace AI do různých oblastí. Ale na úrovni firem a škol podle mě dochází ke spontánní "AI-izaci". Politici se k tomu moc nevyjadřují, protože tomu sami moc nerozumí. Je to taková fáze popírání.(Claude can make mistakes. Please double-check responses.) This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit www.jednoprocento.cz/subscribe

Existuje řadu let staré video, ve kterém Sam Altman říká, že umělá inteligence nikdy nepřekoná lidi v logice a kreativitě. A dnes řídí firmu, která vyvíjí technologii, které se to již pomalu daří, říká Sean Hamill.Povídali jsme si na velmi speciálním místě v New Yorku. V nejmenovaném mrakodrapu s výhledem na Brooklyn má firma Microsoft pronajaté patro, které se využívá jako reprezentativní prostory, často pro schůzky na nejvyšší úrovni.Natáčení našeho podcastu ničím takovým nebylo, ale stejně jsme měli to štěstí se právě tady se Seanem setkat. Pro Sentu to navíc bylo radostné i proto, že když ještě pracovala v pražském Deloittu, patříl Sean, napůl Ir a napůl Čech, mezi nejnadanější stážisty.Dnes pracuje v Microsoftu a mimo jiné se zabývá implementací umělé inteligence do softwaru, který firma nabízí pro využití v medicíně a zdravotnictví. Využívá velký jazykový model GPT-4, vyvinutý firmou OpenAI, do které Microsoft investoval 13 miliard dolarů.Mimochodem, schůzku v listopadu jsme si nemohli načasovat lépe. Odehrála se přesně den předtím, než začalo pětidenní drama v OpenAI, kdy její šéf Sam Altman nejdřív dostal výpověď, a nakonec se na svou pozici zase vrátil.Povídali jsme si o tom, co z pohledu dvacátníka umělá inteligence znamená a jaké má šance změnit svět. Taky o tom, proč je Amerika stále nejlepším místem na světě pro inovace. A samozřejmě jsme nezapomněli ani na New York. O něm Sean říká, že je jako bývalá milenka, na kterou sice můžete mít špatné vzpomínky, ale stejně se k ní vždycky chcete vrátit.Díky i vám, že se vracíte k našemu podcastu.Pěkný poslech. This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit www.jednoprocento.cz/subscribe

Do studia přišel zadýchaný a se sluchátky na uších. V metru poslouchal podcast, ve kterém Lex Fridman zpovídá Elona Muska, a baví se mimo jiné i o umělé inteligenci. Což nás zaujalo. Jak rychle a jak výrazně se generativní umělá inteligence prosadí v oboru, který je tak konzervativní a regulovaný jako bankovnictví?Jan Juchelka je přesně člověk, kterého je dobré se na to zeptat. Od roku 2017 řídí Komerční banku, která pod jeho vedením prošla významnou transformací. Hlavně organizační a technologickou. Jenže obojí začaly ještě předtím, než svět ohromil ChatGPT a další nástroje založené na velkých jazykových modelech. Dnes nepochybujeme, že tyto nástroje změní svět práce. Jak moc se to dotkne velkých bank?Samozřejmě jsme o tom s Janem Juchelkou mluvili. Jak ChatGPT používají jeho děti a k čemu on sám. Jestli by pustém ostrově radši ztroskotal se psem, nebo s umělou inteligencí. A za by mu vadilo, kdyby ho místo lékaře operoval robot. Povídali jsme si taky o knížkách, budoucnosti či o krásách Paříže, kde strávil i s rodinou pět let. Kdybychom věřili stereotypům, pak Jan Juchelka nevypadá jako velký bankovní boss. Milý a usměvavý, skromný, s vášní pro cyklistiku i dobré knížky. Stereotypy jsou naštěstí od toho, aby je někteří lidé porušovali. Právě s nimi jsou pak ty nezajímavější podcasty.Přeju příjemný poslech. This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit www.jednoprocento.cz/subscribe

Byli jsme v Brně na konferenci Computing the Human na Masarykově univerzitě. Mluvilo se na ní o robotech, umělé inteligenci a všech aspektech toho, co tyhle fenomény do života přinášejí.Lépe řečeno o tom mluvili vědci. My tam byli pozvaní proto, abychom ukázali, co praktického umí generativní AI už dnes. Bylo to fajn a na závěr jsme si zašli na kávu, kterou nám v Uměleckoprůmyslovém muzeu uvařil a naservíroval robot.Do Brna jsme jeli vlakem, protože jsme si chtěli užít romantickou pohodu, kdy sedíte v kupé a za okny uhání podzimní krajina. A taky jsme potřebovali dodělat naši prezentaci.Ale pozor, zpátky jsme jeli autem, a navíc s řidičem. Podotýkám, že s řidičem velmi speciálním. Když v neděli po obědě zastavilo před hotelem Volvo, seděl za volantem Tomáš Baránek, spoluzakladatel a spolumajitel nakladatelství Jan Melvil Publishing.Mám pro něj slabost, nejen proto, že je autorem legendární knihy Jak sbalit ženu, nebo že je odborníkem na tzv. lifehacky. Má slabost vychází právě z jeho nakladatelské činnosti. Myslím si, že v Česku vydává ty nejlepší nonfiction knížky.Náš podcast jsme tentokrát zcela výjimečně a inovativně natočili v autě na dálnici D1. Že neslyšíte hluk motoru a troubení nervózních řidičů, zařídila umělá inteligence. I tak se samozřejmě omlouváme za lehce sníženou kvalitu nahrávky.A ano, mluvili jsme o umělé inteligenci, o minulosti a budoucnosti knih, a také trochu o švýcarských hodinkách a plyšovém modelu spisovatele Petra Ludwiga.Pokud máte zájem, přisedněte. Přeju příjemný poslech. This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit www.jednoprocento.cz/subscribe

Před rokem otevřela v Brně tak trochu jiný sexshop. Trochu jiný v tom, že chtěla erotické hračka nabízet tak, aby to zákazníkům připadalo vkusné a nevzbuzovo to v nich nepatřičné pocity. Vlastně asi spíš zákaznicím, protože původně mířila na ženy. Ale jak zjistila, do jejího obchodu chodí muži i ženy, a pro ženy i muže, a také pro páry, se zde pořádají workshopy.Zuzana Křížová je pohledná sedmadvacetiletá žena. Původně studovala medicínu, ale brzy zjistila, že chce v životě dělat trochu něco jiného. Třeba hledat rozkoš, řečeno metaforicky. Když obchod s jménem Rozkoš otevřela, tak se jí to vlastně podařilo. A daří se to dál, což mimo jiné dokazuje i to, že dost možná otevře Rozkoš už brzy také v centru Prahy.Brněnská Rozkoš existuje od loňského podzimu. Zuzana ji otevřela měsíc předtím, než společnost OpenAI spustila svou službu ChatGPT, a do značné míry změnila svět. Zajímalo mě, co pro začínající obchod s erotikou znamená nástup generativní AI. A lze obojí nějak propojit?Těžko, zní jednoduchá odpověď. Kdo populární chatboty jako ChatGPT nebo Claude používá, tak ví, že jsou upjatými puritány, kteří se preventivně vypínají, kdykoli by na cokoli společného se sexem nebo erotikou mohla přijít řeč.No a pak je tu ohromný prostor zvaný pornografie, o kterém předstíráme, že neexistuje, jakkoli máme statistikami potvrzeno, že obsluhuje ohromné množství uživatelů. A důležitý je i pro svět technologií. Už v devadesátých letech byla řada webových inovací nasazena a vyzkoušena práva pornografickými servery.Jsou to dva oddělené světy, a pak jsou lidé či byznysy, které mají tu smůlu, anebo štěstí, že se pohybují na jejich hranici. A často mezi nimi balancují, jak sama Zuzana Křížová říká. Kdyby měla obchod s kávou, mohla by s pomocí AI dělat svůj marketing, vyrábět obsah či plánovat strategie. Ale když d o ChatGPT naťuká, že provozuje sexshop, objeví se na obrazovce: “Promiňte, ale s tímhle vám nemůžu pomoct.”To vše nás při návštěvě Rozkoše zajímalo. Taky to, jak inovace a technologie proměňují naše vztahy, romantické i sexuální. Pomáhají s osamělostí bojovat, nebo ji prohlubují? Je sex s robotem nebo robotkou nevěra? A jak se dá propojit klasická erotická pomůcka s hraním počítačových her?O tom všem jsme si povídali. U kávy a skleničky prosecca, zatímco za okny byla krásná podzimní brněnská sobota.Přeju vám příjemný poslech. P řipomínám, že v oboru generativní umělé inteligence se toho děje spusty nového. O všem budeme mluvit na naší Inventuře AI, tříhodinovém workshopu a panelové diskusi. Koná se v pondělí 23. října od šesti večer v Praze. Rezervujte si lístky na našem webu Inspiruj tečka se. This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit www.jednoprocento.cz/subscribe