Kavky

Herečka Elizaveta Maximová přichází do Kavek 2.0, aby otevřela příběh, který nezačíná ani nekončí filmem Máma, ale jejím vlastním tělem, hlavou a životem mezi kamerou a realitou. Mluvíme o roli, která ji fyzicky i psychicky přetavila: o osmi kilech navíc, o měsících strávených mezi pacientkami v psychiatrické léčebně, o rezignaci na vzhled i o paradoxu, kdy se žena, označovaná módními magazíny za ikonu elegance, učí přijímat svou nedokonalost. Řešíme tlak na výkon, přepracovanost i to, kde končí umění a začíná sebezáchrana. Jaké to je být herečkou, která musí občas ztratit samu sebe, aby našla postavu? Proč je krása někdy zbraň, jindy přítěž? A co pro Elizavetu znamená ticho – v šatně, doma, i v hlavě? Povídáme si i o módě, o ženské síle, o hranicích, o životě v obraze a mimo něj. O okamžicích, kdy tělo řekne stop. O rituálech, které vrací zpět z postavy do reality. O tom, jaké to je být krásná v branži, která krásu často zaměňuje za hodnotu. A kde se v tom všem vlastně nachází člověk, který zhasne světla a zůstane úplně sám.

Podcast pokračuje tam, kde televizní příběhy Ratolestí končí – u kuchyňských stolů, v dětských pokojích a v tichu, které někdy bolí víc než hádka. Dnešní epizoda otevírá témata, která rozdělují i spojují rodiče: vinu, tlak na dokonalost, hranice lásky – i otázku, která v českých rodinách pořád visí ve vzduchu: „Bít, či nebít děti?“ V sérii otevřených a někdy i osobních otázek se hosté i moderátorky ptají, proč se rodiče bojí selhání, jak poznat, že dítě volá o pomoc, a jestli se dá z největší krize vyrůst. Nejde o terapii ani o návod, ale o pozvání k empatii – k tichu, které může být začátkem porozumění. Upřímná, citlivá a místy bolestivá epizoda o tom, že dobrý rodič se nepozná podle bezchybnosti, ale podle odvahy zeptat se: „Jak se máš?“

Seriál Ratolesti ukazuje, že o svých dětech toho často víme míň, než si myslíme. V podcastu Kavky se scenárista Matěj Podzimek a herec Tomáš Sean Pšenička s moderátorkami Janou Peroutkovou a Kateřinou Pantovič pouštějí do otevřené debaty o rodičích, dětech a tajemstvích, která se doma raději neříkají nahlas. Řeč přijde na drogy, tlak na výkon i identity dnešní generace – ale i na odlehčený rodičovsko-dětský kvíz. Co s dítětem, které začne fandit Slávii? A kdo si vyzkoušel marihuanu? Čeká vás upřímný, místy hodně odvážný rozhovor, po kterém možná budete mít chuť se svých dětí víc ptát… a trochu míň je soudit.

Zločin už je na dobré cestě… a to do Brna! Detektivky se u nás točí už desítky let. Ale Zločin na Dobré cestě je v mnohém jiný. Brněnské prostředí, které si nehraje na kulisy, ale stává se součástí příběhu. A v jeho centru – dvojice, jakou v českých kriminálkách jen tak nenajdete. Otec a syn. Jeden zkušený kriminalista, druhý začínající vyšetřovatel. Jeden už ví, že spravedlnost má mnoho podob, ten druhý ji ještě hledá. I o tomhle zvláštním poutu a nové netradiční detektivce z Brna jsou tyto Kavky.

Digitalizace, streamovací služby a only-digital tvorba. Fenomén dnešní doby, který je na vzestupu. V dnešní době vše podléhá potřebám internetu a to včetně filmové a seriálové tvorby samotné. Dneska si posvítíme na to, jak se v České televizi dělá digitální tvorba. Konkrétně se podíváme na animovanou sérii WTF – What the Fact?, která vychází na iVysílání a která si dává za cíl vysvětlovat komplikovaná témata způsobem, který baví nejen dospívající, ale i jejich rodiče.

Co je posláním žurnalistiky? Hledání pravdy! A co dál? Hledání zajímavých příběhů nebo nahlížení na témata, která jsou pro náš svět běžná, ale májí hlubší podstatu jinde. Tato témata poskytujeme čtenářům, divákům i posluchačům. Právě takové příběhy přinášejí nové publicistické pořady České televize. Jak vznikají portréty osobností v Galerii Selfie? Co nám přináší Fenomén doby? A jak Reportéři+ rozšiřují pořad Reportéři ČT, který v lednu oslavil dvacáté výročí?

Ponocuje, rozhazuje papíry, při řízení nekouká na cestu, přesto tu je již šedesát let. Řeč není o nikom jiném než Večerníčku. Ten se letos před šesti dekádami začal pravidelně vysílat ještě tehdy v Československé televizi. Na pohádku před spaním si zvykly celé generace malých diváků a své místo našla i v srdcích dětí, které jsou dnes zvyklé trávit čas spíš na internetu.