Průvodce tancem

V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje červnovým událostem na české taneční a pohybové scéně. Soubor Tantehorse uvedl novinku S(t)IGMA režisérky Miřenky Čechové, která prostřednictvím dokumentárních metod zkoumá fenomén manosféry a proměny současné maskulinity. Recenzentka Clara Zanga oceňuje především schopnost inscenace ukázat mechanismy, jimiž se mladí muži mohou dostávat do prostředí internetových komunit založených na misogynii. Výsledkem druhého ročníku projektu DEKKA KICK-OFF byl komponovaný večer Distortion uvedený v ARŠE+. Tatiana Doležalová ve své recenzi vyzdvihuje zejména choreografii PARALLAX Alice Silné inspirovanou Havranem Edgara Allana Poea, která propojuje detektivní narativ s tématem zaznamenávání reality prostřednictvím fotografie. Také choreografie Nun-bit Elišky Nevoralové a Over the Rainbow İpek Özgen různými způsoby rozvíjejí motiv zkresleného vnímání reality.Připomínáme rozhovor Zuzany Rafajové s choreografkou Janou Burkiewiczovou, která se stane novou porotkyní StarDance. Burkiewiczová v něm hovoří o vztahu současného tance a popkultury, o významu větší viditelnosti tanečního umění i o profesních snech spojených s velkými ansámblovými projekty. Další část podcastu se vrací k jubileu choreografky Martiny Hajdyly Lacové a ke knize Nikola Márová: Primabalerína, která mapuje kariéru jedné z nejvýraznějších českých baletních osobností posledních desetiletí.Tematická část podcastu přináší rozhovor s choreografkou a studentkou HAMU Alicí Silnou, která v rámci projektu DEKKA KICK-OFF vytvořila choreografii PARALLAX. V rozhovoru mluví o vzniku díla, o zkušenosti s tvorbou v profesionálních podmínkách i o postavení začínajících choreografek a choreografů v současném českém tanečním prostředí. Na projektu oceňuje posun od minulého pilotního ročníku a hlavně možnost mít pevné technické a produkční zázemí. „Měla jsem pocit, že se můžu plně soustředit na proces a dotáhnout dílo – na rozdíl od školních choreografií – do konce tak, jak ho chci opravdu prezentovat,“ říká v rozhovoru. Epizoda je nyní k poslechu ve všech podcastových aplikacích.

Osmileté studium tance na konzervatořích není procházka růžovým sadem. Na tanečních sálech studenti tráví většinu času, zbytek pak zabírají další související školní aktivity. Tanec se pro mladé aspiranty stává po dobu osmi let synonymem života. Nicméně po absolutoriu se může stát, že najednou studenti nezapadají do „typu“, který šéfové a šéfky baletních souborů hledají. Jedná se o běžnou situaci, která výrazným způsobem znemožňuje přechod mezi konzervatoří a profesionálním angažmá. Pomocnou ruku v takovém případě mohou podat juniorské soubory, které se také staly tématem dnešního vydání podcastu Průvodce tancem v souvislostech.Františka Sochorová, absolventka Pražské taneční konzervatoře a hostka podcastu, to říká jasně: „Konzervatoře nepřipravují studenty na tu alternativu, že práci nedostanou. Mnoho studentů pak prochází krizí identity, protože osm let pro ně byl tanec úplně vše.“ Realitu oboru pak shrnuje následovně: „Nezáleží na tom, jak je člověk schopný, ale jaké má štěstí. Nouzi o práci mají úplně všichni.“ Koneckonců s tím souhlasí i Alena Pešková, choreografka a bývalá vedoucí libereckého baletu, která zmínila ono hledání typů. Menší regionální soubory totiž nemají tolik vůle při výběru a musí se orientovat podle specifického repertoáru adaptovaného pro menší scény. Marika Blahoutová, choreografka a produkční Bohemia Baletu, jednoho z juniorských souborů u nás, pak přitakává, že právě ansámbly tohoto typu mohou být pomyslnou záchrannou sítí.Pešková zároveň upozorňuje, že juniorské soubory mohou být vhodnou platformou pro experiment, který si velké profesionální soubory dovolí jen málokdy. Blahoutová ale upozorňuje na tíživou situaci souboru, který je do značné míry závislý na grantových výzvách. Připomíná tím také aktuální situaci kolem grantových řízení Ministerstva kultury, která se v posledních dnech nacházejí v ohnisku společenského zájmu: „Čekáme s napětím, jak dopadnou granty na Ministerstvu kultury. Bojujeme o to, aby nás systém nechal přežít.“

Těhotenství bývá v tanečním světě vnímáno minimálně jako přerušení kariéry, v prostředí klasického baletu často jako úplná stopka. Objevují se však i díla, která z něj činí jevištní téma nebo proměny těla s ním spojené pojímají jako ústřední prvek choreografie. Na takových projektech v minulosti pracovaly Markéta Vajdová i Martina Hajdyla Lacová. V podcastu Průvodce tancem v souvislostech mluvily také o tom, jak mateřství ovlivnilo jejich kariéru i pohybové možnosti a zda je svět tance na potřeby rodičů vůbec připraven.Hajdyla Lacová vysvětluje, že při předchozích dvou těhotenstvích necítila potřebu toto téma umělecky reflektovat. Až při tom posledním ji motivovala taneční legenda David Zambrano, a tak začalo vznikat dílo Bodies in Progress, které hrála pouze během svého těhotenství. Při předchozích dvou těhotenstvích se prý vždy těšila, až bude ve svém těle zase sama. Tentokrát to ale bylo jinak. „Přemýšlela jsem, jak ten stav přijmout, jak si z něj vzít sílu jako podnět k pohybu, i když to není vždy příjemné,“ vysvětluje. Po porodu na Bodies in Progress volně navázala s Bodies After Progress, v němž vystupuje se svou dcerou. Oproti tomu Markéta Vajdová přiznává, že jí byl tento tělesný stav natolik fyzicky nepříjemný, že vůbec neměla chuť k pohybu. Už jako umělkyně sžívající se s mateřskou rolí však působivě ztvárnila těhotnou mladou dívku v díle Fucking Beautiful Spring. Přiznává přitom, že i když má jít o nečekaně těhotnou mladou ženu, ona do postavy výrazně vložila svou vlastní mateřskou zkušenost. „V závěrečné části vždy vyloženě cítím syna ve své náruči. Je to tak silná zkušenost, že se od ní nelze oprostit,“ říká. Po narození dítěte u ní také došlo k zásadnímu tvůrčímu obratu: neměla už takovou chuť sama vytvářet choreografie a začala se cítit spíše interpretkou. „Cítím, že s věkem jsem mnohem silnější jako člověk, ale ne jako tvůrce. Jako interpret se na jevišti cítím mnohem jistěji,“ uzavírá.

V prvním novoročním dílu zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová opět věnuje aktuálnímu dění na české taneční a pohybové scéně. Ohlíží se za dvěma komponovanými večery Baletního souboru Jihočeského divadla a Bohemia Baletu.Českobudějovický program Next Place přináší generační výpověď o dospívání a hledání místa ve světě v choreografiích What’s Next? a My Place, které se liší autorským přístupem i pohybovým jazykem. Místo na zemi souboru Bohemia Balet ve spolupráci s kolektivem Fluō naopak otevírá otázku stylové jednotnosti programu a obměnu přináší zejména choreografií Green Notes. Epizoda připomíná také 125. výročí narození Kurta Joosse, jednoho ze zakladatelů Tanztheater, a přináší vzpomínku na nedávno zesnulou Miroslavu Pešíkovou, emeritní sólistku Národního divadla.V závěrečné části dílu otevíráme debatu o pražských kulturních grantech, která se rozvinula kolem textů Jany Bohutínské a Jana Žůrka. S předsedkyní profesní organizace Vize tance Markétou Hrdličkou Málkovou si povídáme o kulturní politice hlavního města a jejích dopadech na oblast tance a pohybového umění. Epizoda je k poslechu ve všech podcastových aplikacích.

V posledním Průvodci tancem roku 2025 přinášíme přehled aktuálního dění na české taneční, pohybové a novocirkusové scéně. Redaktorka Natálie Bulvasová se ohlíží za novým projektem Baletu Národního divadla Brno 3 s názvem Masters, který otevírá téma tvorby pro zralé interprety, a za premiérou inscenace DVACETjedna Miřenky Čechové, která propůjčila své tělo dvaceti režisérkám, aby v krátkých fragmentech ztvárnily zkušenosti žen-umělkyň.Za nový cirkus připomeneme kabaret Armagedon: Poslední derniéra souboru Losers Cirque Company, a za drag scénu inscenaci Fallen Olymp platformy PiNKBUS. Ta otevřela na webu Tanečních aktualit kritický dialog mezi dvěma autorkami, což poukázalo na možnosti vícehlasého čtení jednoho díla a naznačilo nový směr kritické reflexe.Zazní také vzpomínka na právě zesnulého nizozemského choreografa Hanse van Manena a informace o jmenování Adama Halaše novým děkanem Hudební a taneční fakulty AMU. Hlavním tématem epizody je 30. ročník mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu. O jeho významu pro českou taneční scénu, konkrétních inscenacích i Kulturní stanici Galaxie, kde po dobu čtyř měsíců probíhal, hovoří režisérka a publicistka Hana Strejčková. Epizodu si můžete poslechnout na našem webu i ve všech podcastových aplikacích.

První prosincové vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem přináší přehled premiér a projektů, které obohatily českou taneční scénu na sklonku podzimu. Nový díl se věnuje jak klasickým titulům, tak experimentálním formám a doplní jej téma práce se seniorskými interpretkami a interprety.Redaktorka Natálie Bulvasová se ohlédne za plzeňskou La Bayadère Michala Štípy, kde se podle recenze Lucie Dercsényi potkává vizuální opulence s nedotaženým nastudováním. Podíváme se také na dojemnou a hravou inscenaci V parku Radima Vizváryho pro Laternu magiku, která citlivě pracuje s tématem stárnutí a tělesné paměti. Nechybí experimentální performance All Is Good in Heaven souboru Farma v jeskyni propojená s výstavou Davida Lynche v pražském DOXu, ani autorská inscenace žongléra Aleše Hrdličky Orbiting Zero budující černobílý vesmír plný kruhů, gravitace a iluzionistiky. Připomeneme odchod významné osobnosti české baletní scény Hany Machové-Jureczkové a v závěru se zastavíme u festivalu Bread & Dance, který letos ovlivnily i změny na České taneční platformě.Hlavním fokusem epizody, jenž navazuje na Vizváryho inscenaci V parku, je zapojení tanečnic a tanečníků v seniorském věku do pohybové tvorby. V rozhovoru téma rozvede choreografka Ester Trčková na základě svých poznatků z tvorby inscenace Entropie. Představí, jaké jsou limity i potenciál starších těl na jevišti a co může mezigenerační setkávání taneční tvorbě přinést. Díl je již k poslechu ve všech podcastových aplikacích.

Pohybové divadlo a tanec si jen zřídka nacházejí cestu do mainstreamových médií. Tvůrkyním inscenace Kuchyňské porno z uskupení Nebojsy se to však povedlo, aniž by měly za zády zkušený komunikační tým. Jak se jim to podařilo? Které největší prohřešky tanečníci v komunikaci s médii dělají? A funguje lépe silné téma, nebo propojení se známými osobnostmi? V podcastu Průvodce tancem v souvislostech o tom diskutovaly odbornice na kulturní PR Michaela Sikorová a členka uskupení Nebojsy Tereza Holubová. Impulsem k vytvoření inscenace Kuchyňské porno se stala kniha právničky a publicistky Šárky Homfray Proč jsme tak naštvané? – feministický text o každodenních stereotypech a nerovnostech. Možná i tím, že tvůrčí trio ve složení Tereza Holubová, Kristýna Štarhová a Bára Viceníková vycházelo z relativně známé publikace, se jim podařilo oslovit diváky a divačky, kteří běžně na pohybové divadlo nechodí. Úspěch inscenace podle Michaely Sikorové potvrzuje, že i alternativní umění může proniknout do širšího povědomí, pokud dokáže srozumitelně komunikovat své téma. „V dnešní době, kdy se kulturní rubriky slučují s lifestylovými, je klíčové stavět na silném tématu – ne nutně na známých jménech,“ vysvětluje. Kuchyňské porno tak díky propojení aktuálního společenského tématu, výrazné estetiky a přístupné formy zaujalo média i veřejnost a prodeje se zvyšují s každou reprízou. „Zjednodušit sdělení neznamená snižovat hodnotu díla. Naopak, někdy je nejtěžší být prostě srozumitelný,“ věří Holubová.

V novém dílu podcastu Průvodce tancem v souvislostech popisuje těmito slovy choreografka a tanečnice Leona Qaša Kvasnicová pocit, který se jí zmocnil, když se k ní dostalo jedno video. Na záběrech probíhala zkouška choreografie, kterou kdysi nastudovala pro muzikál Děti ráje I. Jenže – ta scéna se zkoušela pro jiný muzikál… A nebylo to poprvé, kdy se „někdo“ pokusil neeticky využít Qašinu práci a „přivlastnit si její dítě“. Co v takové situaci dělat? Jak se k tomu postavit? Jít k soudu, nebo se pokusit domluvit? V našem podcastu choreografka popisuje několik dalších příkladů špatné praxe, s nimiž se v rámci muzikálové scény setkala, ale i to, jak se svá práva pokusila hájit. Rozhodla se o tom nemlčet a vy si teď můžete poslechnout, jak to celé dopadlo.Ve studiu jejímu vyprávění pozorně naslouchala také právnička Petra Žikovská, která se na oblast autorského práva specializuje. Zkušenosti, které Qaša sdílela, posloužily jako kazuistika, na níž Žikovská vysvětlila modality vztahu producenta a autora. Víte například, co je institut zaměstnaneckého díla a v čem jsou jeho výhody a nevýhody? A co je dobré udělat před tím, než se choreograf rozhodne vytvořit dílo pro nějakého zadavatele? Jak může ochránit svoje práva, a to i posmrtně? Proč je dobré nechat se jako autor zastupovat a v čem jsou ve Francii v oblasti autorského práva dál? To všechno se dozvíte v našem podcastu.