Žít udržitelně

V jubilejní 50. epizodě podcastu "Žít udržitelně" se setkáte s Oldřichem Němcem, zakladatelem společnosti Biobobo, který nám přiblíží svět kompostovacích toalet – inovativního řešení pro náš udržitelný domov. Oldřich začíná svým příběhem: „Hledal jsem práci, která mě bude víc naplňovat, protože jsem chtěl dělat něco, co má smysl pro přírodu a lidstvo.“ A ano, tam rozhodně problematika vylučování patří, na tom se shodneme, že? V rozhovoru diskutujeme o tom, jak se daří kompostovacím toaletám v dnešní době. Oldřich k tomu říká: „Kompostovací záchody zažívají renesanci a čím dál větší podporu, protože dokážou vytvářet hygienický kompost bez patogenů,“ a vysvětluje, že příroda má nejlepší samočisticí schopnosti, a právě proto je přirozený kompostovací proces spolehlivě hygienický a také zachovává živiny nejlépe v porovnání s jinými (obvyklejšími) typy záchodů. Olda detailně popisuje proces kompostování v toaletách Biobobo: „Výkaly padají do výstelky z pilin a přisypávají se dalšími pilinami, takže nevidíme výkaly, což je esteticky důležité a také to vysušuje výkaly a pohlcuje pachy.“ Oldřich zmiňuje i využití lidské moči: „Lidská moč je plná úžasných živin a do budoucna se řeší, jak ji využívat, aby se uzavřel koloběh živin.“ Věděli jste to? Co vy na to? Řešíte, že byste mohli rozumněji nakládat s vlastní močí? Olda v rozhovoru sdílí své zkušenosti s kompostem ze svého spádového záchodu Clivus Multrum: „Když jsem po dvou letech vybíral kompost, voněl jako lesní půda a nebylo patrné, že by to byly výkaly. To je úplně úžasné.“ Zdůrazňuje obrovské výhody kompostovacích toalet oproti běžným splachovacím záchodům (kde povětšinou plýtváme pitnou vodou a splachujeme cenné živiny) nebo oproti tradičním kadibudkám s dírou v zemi (kde dochází spíše k anaerobnímu, hnilobnému procesu a produkci plynů jako je metan). Ptám se také na veřejné vnímání kompostovacích a separačních toalet a možnost jejich využití ve městě: „Spousta lidí říká, že si přeje kompostovací záchod, protože ušetří za stočné...Jenže ono porovnat to finančně je velmi náročné.“ Během našeho rozhovoru zazní mnoho o kbelících, zásypech, kompostování, zápachu, separaci tekutého a tuhého, jak s tím či oním naložit. Je to vcelku věda, proto si rozhovor určitě poslechněte. Pro mnohem sofistikovanější a detailnější informace ale navštivte web Biobobo.cz. A dobrá zpráva na závěr nesmí chybět. Olda samozřejmě velmi věří v budoucnost kompostovacích toalet a tento svůj optimismus vtiskl i do motta společnosti Biobobo: „Budoucnost je v hajzlu, ale v kompostovacím." A tak se se mnou a Oldou těšte na světlou kompostovací záchodovou budoucnost. Kontakty na Oldu a nabídku jejich kompostovacích záchodů najdete ZDE. Co jsem tak pochopila a co je velmi klíčové, je vědět, co vlastně přesně chci... Hmmm, to se hodí i do dalších sfér našeho žití. :-)

Proč je čas na odklon od ekonomie středního proudu? Můžeme žít spokojeně v ekonomice bez růstu HDP? Mohou alternativní ekonomické modely zachránit planetu a osud lidstva? Jaké konkrétní alternativní iniciativy mohou podpořit místní komunitu? V 48. epizodě podcastu Žít udržitelně jsem měla tu čest diskutovat s RNDr. Naděždou Johanisovou, Ph.D., která je nejen renomovanou českou ekologickou ekonomkou, bioložkou, environmentalistkou, ale také váženou vysokoškolskou pedagožkou a spisovatelkou. Společně jsme se ponořily do tématu, které je pro nás všechny nesmírně důležité, ale zároveň pro běžného člověka (jako jsem já) ne úplně čitelné – zaměřily jsme se na nedostatky současného ekonomického systému. Naďa otevřeně sdělila své kritické názory na ekonomii středního proudu a na neomezený ekonomický růst, který je považován za hlavní cíl moderních ekonomik. Upozornila na jeho negativní dopady na životní prostředí a společnost jako celek. Vysvětlila mi i, jak tento přístup vede k vyčerpávání přírodních zdrojů, ke zvyšování znečištění a sociálních nerovností. Významnou součástí našich životů a dění ve společnosti je péče o děti, o seniory, dobrovolnická činnost a další nepeněžní elementy ekonomiky. Ty jsou ale v "mainstreamových" ekonomických modelech často opomíjeny, přestože mají obrovskou hodnotu. Tato hodnota není vždy vyjádřitelná v peněžních termínech, ale je zásadní pro udržení zdravé a funkční společnosti. V průběhu rozhovoru jsme se také zaměřily na alternativní ekonomické modely, které nabízejí udržitelnější a spravedlivější přístup ke zdrojům, k přírodě, k lidem a k budování lokální ekonomiky. Diskutovaly jsme konkrétně o družstvech, komunitních projektech a dalších formách sdílení a spolupráce, které podporují místní ekonomiku a sociální soudržnost. Tyto modely kladou důraz, spíše než na neustálý růst a expanzi, především na sdílení zdrojů, participaci členů komunity a dlouhodobou udržitelnost, čímž představují životaschopnou alternativu k tradičním kapitalistickým strukturám. Na závěr vás srdečně zvu na nadcházející akci v Sedlčanech ve středu 20.11.2024 (od 18,00 hodin v místní knihovně), kde budeme s Naďou probírat podobná témata. Je to skvělá příležitost dozvědět se více o reálných příkladech z praxe a konkrétních krocích, které můžeme podniknout k podpoře udržitelné lokální ekonomiky. Tato akce slibuje být inspirativním setkáním pro všechny, kdo se zajímají o ekologii, sociální spravedlnost, "zelenou" a lokální ekonomiku. Věřím, že se s mnohými z vás uvidíme. Více informací o Nadě Johanisové a možnost ji kontaktovat najdete ZDE.

Pohodlně se uvelebte a vyslechněte velmi milý rozhovor s Pavlínou Židovou ze statku Adámek v Čelině. Pavlí se se mnou podělila o příběh rodinného statku, do kterého se přivdala v devadesátých letech 20. století a který má vcelku pohnutou historii, tak jako většina statků a šlechtických sídel v našich končinách. Statek byl po restituci navrácen rodině Adámků po dlouhém období komunistického "hospodaření". Rodina převzala tehdejší chov prasat a kachen od předchozí garnitury. Ani jedno z toho se však z dlouhodobého pohledu neukázalo jako ekonomicky smysluplné, proto se s nadšením a začátečnickou naivitou, ale dobrým srdcem, vrhli na chov skotu. Pavlínce se tak splnila velká část jejího snu o ideálním životě na venkově. Z rozhovoru brzy pochopíte, že na statku se zaměřují na etické zacházení se zvířaty a ekologické hospodaření. Pavlína poměrně barvitě popisuje pracný přerod zdevastovaného statku a přilehlých budov a pozemků v udržovaný rodinný podnik, který nyní dokonce oficiálně přechází na ekologické zemědělství. Zdůrazňuje důležitost humánního zacházení se zvířaty, osobní vztah ke každému zvířeti a odpovědný přístup k jejich životu a nakládání s nimi, až do posledního dechu každého kusu. Kromě farmaření a produkce hovězího masa se statek otevírá i veřejnosti v oblasti kulturní a duchovní. Pavlína totiž s úctou následuje započatou práci manželovy maminky a láskyplně spravuje kapličku, ve které například začala pořádat koncerty se zaměřením na muzikoterapii. Toto celistvé ladění statku Adámek vytváří příznivé "podhoubí" pro propojování se s blízkými či vzdálenějšími sousedy a s lidmi, kterým záleží na vztahu k přírodě a kteří směřují své životy k větší udržitelnosti a toleranci všeho živého kolem nás. Možná vás ani neudiví, že Pavlínka má mnoho dalších aktivit, ve kterých je výborná a cítí se v nich dobře. Krásně maluje, píše poutavý a upřímný blog www.chodimlesem.cz a nově navíc nabízí ajurvédské masáže, čímž saturuje svou celoživotní touhu pomáhat lidem a přispívá k celkové pohodě návštěvníků statku. Hmm, a to jsem zapomněla ještě napsat, že na statku se můžete i ubytovat, tudíž vaše děti si mohou zažít život s hospodářskými zvířaty. Ptala jsem se Pavlínky i na vliv pandemie COVID-19. Potvrdilo se mi, že i pro statek Adámek pandemie přinesla zvýšený zájem o lokální produkty a přímý kontakt s farmáři. Pavlína a její manžel využili tuto neutěšenou dobu k posílení přátelských vztahů se zákazníky. Produkce hovězího masa je těžká dřina, to asi tušíme i my, co jsme to ale nikdy nedělali. A tak i na statku Adámek začali postupně hledat řešení pro ubývající síly (k tomu se tedy hlásí pokorně Pavlí) a rozšířili prodej masa o možnost nákupu prostřednictvím inovativního řešení, v našem kraji dosud nevídaného, o nákup z Masomatu, což umožnilo lepší dostupnost a flexibilnější nabídku pro řadu stávajících i nových zákazníků. Až pojedete kolem, čerstvé domácí hovězí nesmíte minout. Platba kartou možná. Celkově z rozhovoru plyne, že kombinace zemědělství, etického přístupu ke zvířatům a udržitelnosti je možná a životaschopná. Pomyslnou třešničkou na dortu jsou pak d-uši hladící akce v kapličce, možnost rozjímání a procházení se po parku, rodinné ubytování v duchu agroturistiky, Pavlínky pestré obrazy a blažená pohoda po ajurvédské masáži. Takže, stavte se, statek Adámek v Čelině za to rozhodně stojí. Více informací hledejte na www.statekadamek.cz a pro masožravé povede cesta rozhodně přes www.domacihovezi.cz. Tvorba a aktivity Pavlíny Židové jsou na jejím vymazleném blogu www.chodimlesem.cz. Určitě ji také sledujte na Facebooku a Instagramu.

V dnešní době, kdy se stále více lidí zajímá o udržitelný životní styl a ekologické hospodaření, je inspirativní slyšet příběhy těch, kteří se rozhodli žít v souladu s přírodou. Jedním z takových příběhů je i ten Zuzany Lavičkové a její rodiny. V této epizodě Zuzka sdílí své bohaté zkušenosti a postupný duševní vývoj, který vedl k rozhodnutí změnit životní styl, utéci z města a ponořit se do venkovského života. Hledání ideálního místa pro rodinu Zuzana a její manžel se rozhodli opustit městský život a hledat místo, kde by mohli žít v souladu s přírodou. Po dvou letech cestování a vnitřní transformace našli ideální farmu v Leleticích, a ač byla v dezolátním stavu, cítili, že má rozhodně potenciál stát se jejich vysněným domovem. Po deseti letech tvrdé a kretivní práce se Lavičkovým podařilo vytvořit krásný prostor, který nyní slouží jako ekologická farma, multifunkční místo pro setkávání a ukázková permakulturní zahrada. Regenerace půdy, permakultura Rodina se věnuje chovu asi 70 ovcí a také několika krav. Společně se snaží regenerovat půdu, která byla dříve využívána konvenčním zemědělstvím. Zaměřují se na metody, které podporují zdravý půdní život a zlepšují kvalitu půdy. Nepoužívají pesticidy, ani chemická hnojiva, která mohou poškodit půdu a životní prostředí. Jedním z klíčových prvků rodového statku je přírodní zahrada, která byla vybudována v souladu s permakulturní principy. Zuzka navrhla zahradu tak, aby byla pestrá, podporovala biodiverzitu, zlepšovala mikroklima kolem statku a inspirovala návštěvníky k vytváření vlastních přírodních zahrad. Zuzka také zdůrazňuje důležitost kompostování a využívání organických zbytků, např. z kuchyně, které se pak vracejí zpět do půdy. Festival Setkání v srpnu a další aktivity Letos jsem navštívila festival Setkání, který pořádají manželé Lavičkovi vždy v srpnu ve Stodole Jamky, a byla jsem ohromně nadšená. Na festivalu jsem si zacvičila jógu, tančilo se, fermentovali jsme zeleninu, malovali akvarel přírodními barvami, zpívali jsme a užívali si dobrot od lokálních výrobců. Festivalem proudila neuvěřitelně pohodová atmosféra ideální pro sdílení inspirace, pro zastavení se a užívání si "teď a tady". Festival se zaměřuje také na zdravý životní styl, podporu místních tvůrců a inspiruje osobními příběhy k pozitivním změnám. Zuzka v rámci všech svých aktivit navíc stála u zrodu první pražské komunitní zahrady, spoluzaložila svobodnou školu a odstartovala v Příbrami bezobalový obchod YesBez, kde lidé mohou nakupovat ekologicky a bez plastových obalů. Tento obchod je dalším střípkem pro místní obyvatele k udržitelnějšímu životnímu stylu. Autenticita a rovnováha v životě Zuzka se v našem rozhovoru zamýšlí nad tím, jak se její životní styl a hodnoty vyvíjely v průběhu let. Snaží se najít rovnováhu mezi svými ideály a realitou každodenního života, a za zkušenosti se už vyhýbá přísným pravidlům a dogmatům, která by ji mohla zahlcovat a stresovat. Přeje si žít v harmonii s přírodou a citlivě respektovat její cykly. V závěru říká, že "nejdůležitější je zůstávat v srdci, být k sobě pravdiví a autentický. Když jsme k sobě pravdiví, jsme spokojení a nemůžeme vytvářet zlo." Její příběh budiž inspirací pro všechny, kteří uvažují o změně svého přístupu k životu a kteří se chtějí více napojit na matku přírodu. Vše o Zuzce Lavičkové, o Stodole Jamky, o její permakulturní zahradě a o festivalu Setkání se učitě dozvíte z webu www.zuzanalavickova.com, kontaktovat můžete Zuzku také na Facebooku nebo IG jako Nespoutanou zahradnici.

Do 42. dílu podcastu dorazila Petra Jelínková, facilitátorka udržitelných workshopů a IT expert. Hovořila jsem s Petrou především o hravém workshopu Klimatická mozaika (Climate Fresk), který se zaměřuje na příčiny a následky klimatické změny. Petra v rozhovoru vysvětluje vznik, průběh a cíle tohoto workshopu, který využívá interaktivní deskovou hru pro vzdělávání účastníků a podporu týmové spolupráce a diskuze. Vznik a průběh workshopu Klimatická mozaika byla vytvořena v roce 2015 francouzským pedagogem. Workshop se stal velmi úspěšným, což vedlo k založení neziskové organizace Climate Fresk v roce 2018. Workshop trvá tři hodiny, je apolitický a vychází z vědeckých faktů IPCC. Účastníci pracují s 42 kartami, aby pochopili komplexní klimatický systém. Petra na tomto interaktivním stylu vzdělávání oceňuje hlavně otevřenou diskuzi a sdílení názorů. Reakce a rozdíly mezi veřejnými a firemními workshopy Petra popisuje pozitivní reakce účastníků, kteří si sladí terminologii a nacházejí společný jazyk. Ve firemním prostředí může být přítomen skepticismus, ale workshop se ukazuje jako efektivní nástroj pro vzdělávání i v tomto prostředí. Petra se často střetává s tím, že účastníci podceňují např. vliv zemědělství na klima a klade důraz na vytváření firemních strategií udržitelnosti. Zapojení do Klimatické mozaiky Zájemci mohou sledovat oficiální stránky neziskovky CLIMATE FRESK a přihlásit se na workshopy. Je možné stát se facilitátorem po absolvování workshopu a tréninku. Petra věří, že sdílení znalostí a názorů je klíčem k pozitivním změnám v boji proti klimatické změně. Petru Jelínkovou můžete kontaktovat přes PROJECT FENIX. Také mrkněte na Facebook nebo LinkedIn , ať máte přehled o aktuální dění a termínech českých workshopů.

Vítejte u reportáže z komunitní zahrady a ekocentra Divočina Malešov! Zajela jsem na návštěvu za ředitelkou Divočiny - Helen Vodrážkovou. Povídaly jsme si o všech úžasných aktivitách a programech, které centrum a komunitní zahrada nabízí. Od ekologických programů, přes permakulturní zahradničení, až po nejrůznější workshopy (vaření, šití, přírodní stavitelství, ...) – je toho opravdu hodně!Helen mi také prozradila, jak se do jejich projektů zapojují mezinárodní dobrovolníci a jak přispívají k chodu centra, k zapojování místní komunity, k rozvoji kurzů a ke vzájemné a nevyčerpatelné mezinárodní inspiraci. Zdůraznila, jak důležitý je v ekocentru právě komunitní rozměr všech projektů, nakolik dbají na využívání lokálních, organických, sezónních potravin, a shrnula vše, co lze v Divočině zažít a podniknout. A teď pozor, máme pro vás skvělou aktualitu! Ekocentrum Divočina v Malešově otevírá již 28. července svou novou kavárnu, která se zaměří na lokální a organické potraviny. A to není všechno! Otevření kavárny bude doprovázet bohatý víkendový program, včetně workshopu nového cirkusu, šití a diskuzí o udržitelné módě. Takže si určitě zapište do svého diáře 26.-28. červenec 2024 a přijďte se podívat, ochutnat skvělé jídlo a užít si zábavný program. Navíc tím podpoříte Divočinu! Ubytování je možné také. Více informací najdete na Facebooku Divočiny Malešov: https://www.facebook.com/ekocentrumMalesov/. Akce je uvedena i v událostech: https://www.facebook.com/ekocentrumMalesov/events/?id=100068195804103&sk=events. Zablokujte si poslední víkend v červenci 2024, jedete do Malešova. :-) Pro ty, kteří nevládnou angličtinou, vkládám české titulky k povídání s dobrovolníky, kterému je věnováno posledních 8 minut podcastu. Prosím omluvte nedokonalost překladu, děkuji Vám. ČESKÝ PŘEKLAD ROZHOVORU: IVETA: Dobrý den, jsem velmi ráda, že mám možnost se s vámi setkat zde v Ekocentru Divočina. A vězte, že jsme tu s dobrovolníky a s Helen, která je v ekocentru přivítala. A možná požádám naše dobrovolníky, aby se nám trochu představili, a začneme s tebou, Corino, souhlasíš? Můžeš nám říct, odkud jsi a jak se stalo, že jsi se objevila právě zde? CORINA: Pocházím z Itálie, i když žiju poslední 3-4 roky v Německu a jsem tady v Divočině nebo tady v České republice, protože to je moje první dobrovolnictví v rámci ESC. Tento projekt mě zaujal, protože se týká ekologické výchovy, jednoduchého života a udržitelnosti, a to je to, co mě baví. IVETA: Perfektní. Děkuji mnohokrát. A co Ty? JULIANA: Dobrý den. Já jsem Juliana. Pocházím z Brazílie, ale posledních pět let žiji v Portugalsku, a teď jsem vlastně tady. Jsem tu díky zmíněném projektu ESC. Jsem tady, protože jsem bývala městská holka, ale cítila jsem se zmatená a nezapadala jsem. Takže jsem chtěla zjistit více o okolním světě. A když jsem pak uviděla tuto příležitost, která se týkala udržitelnosti a ekologických věcí na venkově, řekla jsem si, že by to mohlo být zajímavé. Chci tento svět objevit a ponořit se do něj. Takže ano, proto jsem tady. IVETA: A poslední je džentlmen. PETER: Ahoj, jmenuji se Peter a jsem tu v podstatě přibližně ze stejných důvodů, jako víceméně ostatní. Také mi jde o sebepoznávání, ale také je pro mě důležité a zajímám se o to, jak žít takovýto jednoduchý život. Chtěl jsem také rozšířit svou komfortní zónu, a to je další část všeho. Takže ano, o to jde. A zatím bych řekl, že se mi tady moc líbí, protože žijeme opravdu jednoduše. A docela se mi to líbí. Ačkoli kromě této klasické práce na zahradě je tu ještě mnoho jiné práce, vše co je v tomto permakulturním projektu potřeba. Takže v podstatě se tu cítím dobře. IVETA: Věřím, že tato vyznání Helen velmi těší, že? A co jste se zde naučili? To, co jste například nemohli dělat nebo jste neměli možnost si vyzkoušet, ale tady jste opravdu měli možnost vyzkoušet? CORINA: Když se zmíním o mně, myslím, že to jsou hlavně stavební práce, používání elektrického nářadí, práce s nábytkem, dřevem, výroba biouhlu a kamenných a beton

Dnes se ponoříme do světa permakultury s inspirativní hostkou Zuzanou Burdovou. Zuzi je vášnivá zahradnice, permakulturní designérka, sběračka bylin a plodů z přírody a milovnice udržitelného životního stylu. V našem rozhovoru se podělila o svou cestu k permakultuře, o nezapomenutelné zážitky z kurzu PDC (Úplný kurz permakulturního designu, Permaculture Design Course), který absolvovala na jaře 2024 a o mnoho dalšího. Jak to všechno začaloZuzčina cesta k permakultuře začala před několika lety, kdy na sobě začala pociťovat klimatický žal a práce v advokacii ji tolik nenaplňovala. Po smrti milovaného tatínka hledala terapeutickou činnost a našla útěchu v zahradničení. V něm se zdokonalovala díky sledování názorných videí např. na YouTube, zda také objevila pojem permakultura. O permakultuře jí také vyprávěl nadšený kamarád, a tak se rozhodla absolvovat kurz PDC, který jí doslova změnil život. Permakultura jako nový domovDíky kurzu PDC Zuza našla svůj nový "domov", tedy spřízněnou komunitu v permakultuře. Kurz jí poskytl rámec a pojmenování toho, co už dlouho dělala. Setkala se s inspirativními lektorkami a stala se součástí party stejně smýšlejících lidí. Kurz byl napěchovaný znalostmi a praktickými dovednostmi, které může každý uplatnit bez ohledu na velikost svého pozemku, zahrady nebo balkonu.Co je pro Zuzu permakultura?Permakultura je pro Zuzu udržitelný způsob žití, který proniká do všech aspektů každodenního života. Žijeme v souladu s přírodou a respektujeme její moudrost. Permakultura zahrnuje péči o lidi, o Zemi a o budoucnost – to jsou tři základní etiky permakultury. Permakulturní principyV rozhovoru jsme se ale především zaměřily na vysvětlení permakulturních principů podle Davida Holmgrena. K ruce jsme si vzaly Klíč k soběstačnosti č. 19 s podtitulem Permakulturní principy. Zde je ve stručnosti prvních sedm principů, které jsme v epizodě 38 stihly probrat:1. **Pozoruj a jednej:** První rok na novém pozemku je o pozorování. Sledujte, jak se mění podmínky během ročních období, kde je stín, kde teče voda. Najděte si svůj "sit spot". 2. **Zachytávej a uchovávej energii:** Využívejte přírodní zdroje efektivně. Například zachytávání dešťové vody nebo využívání sluneční energie. Využívejte i své energie efektivně. :-)3. **Získávej výnos:** Výnos nemusí být jen úroda. Může to být radost, spokojenost, nové vědomosti nebo přátelství.4. **Usměrňuj sebe sama a přijímej zpětnou vazbu:** Buďte otevření změnám a učte se z chyb. Naslouchejte svému tělu, přírodě a okolí.5. **Využívej obnovitelných zdrojů a služeb a važ si jich:** Preferujte zdroje, které se dají obnovit a jsou šetrné k životnímu prostředí. Například kopřivová jícha jako hnojivo.6. **Nevytvářej odpad:** Minimalizujte odpad, recyklujte a kompostujte. Zvažte, zda opravdu potřebujete nové věci a snažte se využít to, co již máte. Zopakujte si 7Z minimalizmu.7. **Navrhuj od vzorců k detailům:** Vnímejte vzorce v přírodě i ve svém chování a podle nich navrhujte svůj prostor. V příští, tedy 39. epizodě se Zuzou Burdovou doprobereme zbývající permakulturní principy, těšte se. Výše uvedený souhrnný přehled principů je velmi stručný, určitě si pořiďte Klíč k soběstačnosti č. 19 s podtitulem Permakulturní principy, např. na stránkách spolku Permakultura CS, který "klíče" vydává. Pokud vás téma permakultury zaujalo, doporučujeme vám zúčastnit se některých permakulturních akcí (viz web Permakultura CS - Kalendář), absolvovat některý z nabízených kurzů Akademie permakultury, včetně zmiňovaného PDC, a stát se součástí této úžasné komunity. Děkujeme Zuzance za inspirativní rozhovor a těšíme se na další setkání! V mezičase ji můžete sledovat na FB nebo IG jako Perma_zuza.

V 36. epizodě podcastu "Žít udržitelně" se můžete seznámit s Adamem Vokáčem, který se profesně věnuje hrobnictví a je také zakladatelem spolku Poslední stopa, z.s. Adam Vokáč je v současné době hrobníkem v Ďáblickém hřbitově v Praze a mimo jiné se stará o místní Les vzpomínek, navíc je absolventem kurzu Green Burial Masterclass. V rámci tohoto dílu podcastu jsme se s Adamem zaměřili na téma ekologického pohřbívání, což je oblast, které se věnuje s velkou vášní. Během rozhovoru Adam představil několik alternativních metod pohřbívání, které jsou výrazně šetrnější k životnímu prostředí ve srovnání s tradičními způsoby, jako je pohřbívání v lakované rakvi min. 1,5 m hluboko do země nebo klasická kremace. Mezi tyto alternativní metody patří aquamace a terramace, které Adam podrobně popsal. Vysvětlil, že obě tyto metody umožňují tělu rozložit se přirozenou cestou a přitom minimalizují negativní dopad na přírodu. Aquamace je proces, při kterém dochází k rozkladu těla pomocí vody, zatímco terramace zahrnuje rozklad těla vedoucí k vytvoření kompostu. Tento kompost pak může být použit jako živina pro rostliny, čímž se tělo vrací zpět do koloběhu přírody. Jak nadějné, život po životě!Adam Vokáč také zdůraznil, že pro širší přijetí těchto udržitelných pohřebních praktik je nezbytné provést legislativní změny v České republice. Poukázal na to, že současné zákony nejsou přizpůsobeny podpoře takovýchto ekologických metod a že je potřeba pracovat na tom, aby se staly běžně dostupnými a aby byly i širší společností přijaty jako plnohodnotné a respektované možnosti pohřbívání. Jeho argumentace byla podložena myšlenkou, že vzhledem k rostoucímu zájmu o udržitelný životní styl by měly být k přírodě šetrné metody pohřbívání přístupné každému, kdo si přeje pro svůj poslední odpočinek zvolit ekologičtější variantu. Jestli vás zajímá více o udržitelnějších způsobech vašeho odchodu na věčný odpočinek, určitě si vyhledejte spolek POSLEDNÍ STOPA, najdete ho na Facebooku, Instagramu, také jako podcast Poslední stopa (např. zde: https://talk.youradio.cz/porady/posledni-stopa nebo https://ceskepodcasty.cz/podcast/posledni-stopa) a na Youtube, kde je vše také bezvadně vysvětleno. A zvažte to - v Ďáblicích v Lese vzpomínek jsou ještě volná místa k rezervaci. :-)

Vítejte prostřednictvím podcastu ŽÍT UDRŽITELNĚ v Pastvině, komunitní zahradě s azylem pro zvířata. Pastvinu jsem navštívila v březnu a povídala si s Markem (celé jméno i s tituly: Mgr. et Mgr. Marco Stella Ph.D.), zakladatelem Pastviny a nyní bývalým předsedou. Mým jasným cílem bylo dozvědět se více o správném a udržitelném chovu slepic. Začali jsme ale samozřejmě informacemi o komunitní zahradě, protože ta rozhodně stojí za návštěvu a obdiv. Marko slepičky vřele doporučuje jako skvělá domácí zvířata, mají všestranné využití. Vyjmenovává jejich produkci vajec, masa, schopnost podílet se na redukci škůdců v zahradách a sadech, navíc jsou elegantní a přívětivé. Vůbec nejsou hloupé, jak se o nich traduje. To, co se naučí, dokáží dovést k dokonalosti. Probrali jsem spolu velikost hejna, krmivo, životní prostor, škůdce, jaké slepice pořizovat, zda mít kohouta, a mnohé další zásadní okolnosti při chovu slepic. Zvu vás tedy k poslouchání této epizody. Nezapomeňte do komunitní zahrady Pastvina zavítat. Srdečně vás uvítají především každou sobotu v 10,00 hodin, kdy ocení vaše pracovní nasazení. Více informací se dozvíte na webu Zahradapastvina.cz. Případně na FB profilu Komunitní zahrada Pastvina. Přepis této epizody do článku jsem pro vás připravila na svém blogu.

Barbora Polách je autorkou podcastu Proměna dokonalá, jehož posláním je inspirovat k tvorbě hmyzumilných zahrad. Bára má ráda jakoukoli havěť už od malička a hmyz jí zkrátka fascinuje. Nejvíce ji baví jeho nejrůznější, okem pozorovatelné, změny. A právě tato epizoda s Bárou Polách vám připomene, jaký je rozdíl mezi hmyzí proměnou dokonalou a nedokonalou.Bára chce také přimět nás - lidi - k proměně dokonalé, tedy abychom se i my chovali s respektem k přírodě, naše zahrady přetvářeli v ráj nejen pro hmyz, ale pro vše živé, včetně nás.Bára sama si prošla transformací z přepracované chřadnoucí nesoustředěné osůbky v srdečnou, vnímavou a inspirativní osobnost. Díky Radce Votavové, nezkrotné zahradnici, se seznámila s přírodě blízkým tvořením zahrad, vzpomněla si na divokost přírody svého dětství a hojnost hmyzu, který už tehdy milovala. Rozhodla se "inspirovat všechny lidi, kteří mají v katastru u pozemku napsané své jméno."Bára se nyní snaží přes zajímavá fakta, kreativně podané informace a intenzivní komunikaci neustále upozorňovat na nutnost vrátit se více do souladu s přírodou a k udržitelnosti. Postupně si buduje a navrhuje svou vlastní - tvarem nudloidní - zahradu uprostřed menší obce na Nymbursku. Díky tomu může i nám ostatním ukazovat, jak v zástavbě uprostřed civilizace můžeme vytvořit hmyzumilnou divokou zahradu. Barboře se daří jít příkladem svým sousedům, pomalu a nenásilně jim ukazuje, jak pečovat šetrně o zahradu, jaké konkrétní malé kroky se dají dělat s nevelkým úsilím. A jejich proměna dokonalá se tím už nastartovala. Navíc Bára umí sekat kosou, nádherně kreslí a píše, ráda porovnává věci mezi sebou, experimentuje, vychovala motýly, ovládá copywriting, sítě a má inspirativní podcast Proměna dokonalá, který mě neskutečně baví. Prozradila mi, že v tomto roce bude ve svém podcastu probírat hmyzumilnou zahradu bod po bodu, jednotlivé prvky našich zahrad, jak na zahradě začít hmyzumilně, co na zahradě dělat a co nedělat. Je nejvyšší čas se zaposlouchat.

Hostem 30. epizody podcastu "Žít udržitelně" je nadšenkyně do permakultury a pěstování bez rytí Ania Kubica. Připravte se na cestu plnou zeleně, udržitelnosti a praktických rad, které přináší okamžitě realizovatelná řešení do vaší zahrady.Ania v epizodě popisuje, jak se poprvé setkala s permakulturou a jak ji okamžitě okouzlila. Přestože se potýkala na svém menším pozemku s výzvami, jako je pěstování na jílovité a skalnaté půdě, nenechala se odradit a společně s manželem navrhla zahradu, která naplňuje jejich potřeby i reflektuje výzvy dané vnějšími podmínkami.Během rozhovoru Ania krásně barvitě popsala jejich pozemek, zmiňuje se i o tom, jak důležité je v začátcích budování brát v úvahu polohu a orientaci domu a snažit se o pasivní sluneční zisky. V užitkové části pozemku využívají geodom a zvýšené dřevěné záhony pro pěstování zeleniny. Co je geodom a proč si ho Ania tak dlouho přála? Kdo ho nakonec postavil? Poslouchejte.Ania si velmi pečlivě plánuje a udržuje svou zahradu, využívá kompost pro obohacení půdy a dešťovou vodu - nejen na zahradě. Mluvila o svém pečlivém přístupu ke střídání plodin a celoročnímu pěstování. Hovořily jsme také o plánech na nadcházející rok, samozřejmě jsme nevynechaly letošní strategii pro pěstování rajčat. Naprosto mě ohromil Ani systematický přístup k semenaření (výběru a označování semen) a pěstování sazeniček. Navíc zmínila své zkušenosti s pěstováním paprik a doporučila několik odrůd rajčat vhodných pro začátečníky. Tužku a papír k sobě!V závěru mi Ania prozradila, zda se jí daří zapojovat syny do péče o zahradu (a úrodu). :-) Seznámila mě s projekty Jedlá zahrada Olomouc a SouSad. Z toho jistě tušíte, že Ania se rozhodně nenudí. Doufám, že vás Ani příběh povzbudí k tomu, abyste i vy zasadili další "semínko změny" směrem k udržitelnějšímu žití v souladu s přírodou.

Petr Lesák je koordinátorem v OBŽIVĚ – prvním spolkovém bioobchodu v Praze, což je úžasný koncept zásobování se biopotravinami, který si zaslouží velkou pozornost. A právě Petr si našel čas a povídal si se mnou o Obživě v 28. dílu podcastu Žít udržitelně. Začátky a konceptNa začátku našeho rozhovoru jsem se hned pídila po tom, kde myšlenka vznikla a zda se někde zakladatelé inspirovali. Ano, inspirace prý přišla především z Drážďan, příkladů je ale po světě samozřejmě více. Hlavní motivací založení Obživy bylo a je jíst BIOpotraviny a dokázat je pořídit za rozumné ceny. Jak známo, v běžné obchodní síti jsou biopotraviny vždy nápadně dražší než ostatní sortiment. Obživa reprezentuje myšlenku, že díky spolkovému obchodu už nemusíte nic dalšího shánět, vše najdete právě v bioobchůdku. Veškerý sortiment je BIO certifikovaný, částečně je i bezobalový. Odběr zboží probíhá samoobslužně. To, co si naberete, pak zaplatíte na kase. Prvním pravidlem, které se v Obživě rozhodně dodržuje, je výběr zboží s BIO certifikací. To v některých případech může znamenat, že od každé věci je v bioobchůdku jen jeden výrobce (jedna značka). Dále sortiment musí uspokojit nejen skupiny lidí, kteří vaří, ale také ty, kteří chtějí jíst hned. Navíc v Obživě najdete i exotičtější potraviny, jako je čokoláda, káva nebo vanilka. Pravidlo lokálnosti se uplatní tam, kde to dává smysl, a existuje lokální dodavatel. Dokonce zde najdete také základní sortiment eko drogerie. Komunita kolem bioobchodu si i objednává hromadně některé výrobky mimo běžný sortiment Obživy, např. čerstvé maso, biokosmetiku. Členství v ObživěObživníkem se můžete stát tak, že vyplníte online formulář na www.obziva.cz, vzápětí obdržíte přivítací email. Zaplatíte jednorázový investiční příspěvek a stáváte se členem. Investiční příspěvek slouží na vylepšení pobočky a další zásadnější činnosti mimo běžný provoz bioobchůdku. Dále se měsíčně platí členský příspěvěk, který slouží především na provoz spolkového bioobchodu. Obživa, jakožto spolkový obchod, je de facto odběrným místem, spíše než obchodem, protože zde dochází pouze ke zprostředkování obchodování s farmáři či bio výrobci. Obživa si ze zboží nebere žádnou marži. První pilotní pobočka vznikla v roce 2019 v Praze na Florenci. V r. 2022 byla otevřena další pobočka v Praze Ďáblicích. Výhledově by v Obživě uvítali větší množství poboček, protože cítí, že rozhodně má smysl tuto myšlenku šířit. Podle Petra by každá ulice ve městě i na vsi mohla mít svou „Obživu“. Je dobré vědět, že Obživa není otevřena veřejnosti, nemůžete si tam nakoupit tzv. z ulice. Ale můžete se na vše na pobočce zeptat a uskutečnit „nákup na zkoušku“. Jaké povinnosti má člen spolku?Členové mají možnost vypomáhat na bázi dobrovolnosti (úklid, doplňování zboží, pomoc s propagací, …), zkrátka co komu vyhovuje. Členové spolku mohou navrhovat novinky do sortimentu, mohou přinášet inspiraci a podílet se na vyladění nabídky ke spokojenosti členů. V sortimentu najdete už přes 1000 položek, které by měly pokrýt běžnou spotřebu domácnosti. Aktuálně má Obživa asi 150 registrovaných členů. 110 z nich si platí pravidelný měsíční příspěvek a chodí do obchůdků. Jak se v Obživě informují o aktuálním dění v takto početné skupině? Nejlépe ve spolku funguje každoroční shromáždění členů, také se konají setkávání v menších skupinkách na Florenci na dvorku, případně informace plují emaily. Chcete také založit svou „Obživu“?Základem je mít „tahouny“ obchůdku a vhodný prostor. Dále vytvořit kolem obchodu partu, komunitu, která by měla mít velikost aspoň 5 rodin. Lze začít jen formou společných nákupů, nebo zapojením se do KPZtek. „Obživa je KPZka na druhou. Má své pevné výdejní místo, svou otevírací dobu,“ říká Petr Lesák. Tým Obživy moc rád poradí, pomůže, nasdílí své know-how. Doslova touží po tom mít více „souputníků“ a dosahovat pak i lepších podmínek a lepší vyjednávací síly. Zpřístupnění nákupu biopotravin za rozumné ceny by uvítala jistě početná skupina našich obyvatel. Nech

Jirkovi nejvíce učarovaly hliněné omítky a izolace pomocí slaměných balíků. Je však řemeslníkem s mnoha dovednostmi a zkušenostmi, které při stavbě jakožto laik rozhodně oceníte, ať už jste se rozhodli pro konvenční domek, pasivní stavbu nebo přírodní bydlení. Při zvažování jakéhokoli materiálu prověřujte nejen jeho složení a "laskavost" k přírodě, ale také zda je cenově dostupný a nedopravuje se z příliš velké vzdálenosti. Navíc váš projektant by měl dům s vědomím vámi vybraných materiálů již navrhovat, aby nevytvářel v domě detaily, které se s daným materiálem budou jen pracně a nedokonale řešit. Jirka nerad hovoří o výhodách a nevýhodách stavebních materiálů, ale upřednostňuje diskuzi o vlastnostech a o konkrétním účelu použití zvažovaného materiálu. Hliněné omítky například doporučuje pro obytné místnosti, koupelny, méně pak pro chodby, jakékoli často ostříkávané plochy nebo prostory se zvýšeným pohybem a namáháním. Jako tepelnou izolaci doporučuje místo všude rozšířeného škodlivého polystyrenu nebo minerální vaty využívat slaměných balíků, izolaci foukaným papírem s dřevěným bedněním, s úspěchem lze také použít konopné izolace, vlnu nebo dřevovláknité rohože. Sádrokarton má svou přírodnější alternativu v podobě ekopanelů nebo OSB desek. Vlastně u těch naše znalosti uvázly a nevíme, zda je skutečně prokázané, nakolik se z OSB desek ne/uvolňují lepidla. Jirkovou další specialitkou jsou ozeleněné střechy. V ČR je s nimi již více než 20 letá zkušenost. Tyto střechy výborně fungují proti přehřátí, spolehlivě zadržují vodu a přispívají k příjemnějšímu mikroklimatu v okolí. Kdybychom měli ve městech více zelených střech, mohli jsme se v době veder vyhnout i kropení ulic. Možná nestavíte nový dům, ale potřebujete rekonstruovat svůj stávající domov. I zde má rozhodně místo úvaha o přírodních materiálech. Jirka říká, že snad ani není materiál, na který by nedával hliněné omítky. Zkrátka s šikovným řemeslníkem zvládnete prakticky cokoli. Více už prozrazovat nebudu, poslechněte si náš rozhovor a podívejte se pro více informací na stránky Jirky Pileckého: www.hlinene.cz.