Mediální cirkus

Ještě loni se chemik Daniel Kortus o politiku nezajímal. Pak ale slyšel Motoristu Filipa Turka a nepravdy, které říká o klimatu. Začal je vyvracet a dnes je hvězdou Instagramu. „Asi je sexy dělat z Motoristů hlupáky,“ říká. „Původně jsem politiku nesledoval, chtěl jsem jen víc do hloubky vysvětlovat věci kolem klimatu. Ale pak mi sestra řekla: ‚Dane, slyšel jsi toho Filipa Turka?‘ A já: Turek, vždyť je to ten co má rád auta, proč mluví o klimatu?‘ No a pak jsem si ho poslechl a řekl si: ‚Tak to je průšvih.‘ A tak to začalo,“ popisuje vznik svého projektu vědec Daniel Kortus, který byl hostem živého natáčení podcastu Mediální cirkus na Letní podcastové scéně v pražské Troji. Profil Klimatomluva odstartoval před necelým rokem a slaví na sociálních sítích velký úspěch. Kortus ve videích vtipně glosuje politická vystoupení na téma klimatu a vyvrací nepravdy, které politici říkají ve veřejném prostoru. Jeho terčem jsou zejména Motoristé. Od října nabral na Instagramu téměř 160 tisíc sledujících. „Přišlo mi neuvěřitelné, že v rozhovorech říkají takové nesmysly a není nikdo, kdo by jim oponoval. Ani nikdo z vědecké scény. Tak jsem na ně začal reagovat na sítích a mělo to obrovský úspěch,“ líčí Kortus, který se zařadil mezi takzvané greenfluencery. Ve svých videích stříhá ukázky z rozhovorů a politiky konfrontuje buď s fakty nebo s jejich vlastními výroky, kde si často protiřečí. Nejvíc sleduje Filipa Turka, Petra Macinku a Motoristy, kteří nově přišli na ministerstvo životního prostředí. „Všechno, co říkají, je logicky tak strašně špatně, že tam stačilo jenom, aby se do toho někdo pustil, a byl to zaručený úspěch,“ vypráví Kortus a pokračuje: „Třeba bývalý náměstek, dnes ředitel sloučené sekce ochrany klimatu a životního prostředí Jaromír Wasserbauer toho o klimatu ví snad ještě méně než Filip Turek. Je to chemik, takže si ho můžu vychutnávat z toho pohledu, že jsem taky chemik,“ popisuje Kortus. Sám Kortus vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Dnes tam působí jako vědecký pracovník. Zabývá se výzkumem zlepšení molekulárních systémů pro ukládání vodíku či oxidu uhličitého. Kromě toho je také spoluzakladatel vzdělávací platformy Edufix, která se věnuje doučování a výuce chemie pro studenty. Dezinformací a nesmyslů o klimatu je podle něj ve veřejném prostoru obrovské množství. „Je těžké si vybrat jeden největší bizár, protože ze začátku mi to přišlo bizarní úplně všechno. Seděl jsem u obrazovky, pouštěl si ty věci třeba pětkrát a tlemil se smíchy. Teď už jsem ale otrkaný a snesu mnohem víc,“ říká Kortus s tím, že mu navíc neustále nové a nové nesmysly z veřejného prostoru posílají jeho fanoušci. A to i ze Slovenska. „Největší zásobárna je ale Filip Turek a jeho naprosto suverénní přednes. To je studnice neomezených možností, roh hojnosti,“ žertuje Kortus. Mladý chemik je přesvědčený, že nepravdy o klimatu šíří politici mnohdy schválně. „Nejdřív jsem si myslel, že tomu fakt nerozumí, ale pak, když posloucháte ty rozhovory pořád dokola a slyšíte, jak opakují ty samé nesmysly, tak zjistíte, že to dělají záměrně,“ říká už s vážnou tváří. Dezinformace o klimatické změně jsou podle něj v Česku časté. Ostatně se zpochybňováním teze o globálním oteplování přišel už v devadesátých letech Václav Klaus. Ten, byť ekonom, napsal o klimatu dokonce pár knih. Nejslavnější má název Modrá, nikoli zelená planeta. „Česko je takový fosilní stát kvůli uhlí. A v těchto státech se tyto dezinformace šíří obecně líp, protože fosilní průmysl tam má větší moc. Hodně vysoko ale nastavil laťku Donald Trump. A já myslím, že Motoristé si v tu chvíli tak trochu řekli: ‚Ty jo, dobře, on! Pojďme ho zkusit napodobit,‘“ přemýšlí Kortus. Podle něj na to ukazuje například to, že v momentě, kdy Trump přišel se škrty v klimatologickém a v meteorologickém výzkumu v USA, tak Motoristé najednou také začali brát peníze, a to třeba i Českému hydrometeorologickému ústavu. Jaké dezinformace o klimatu Filip Turek šíří? Jak vybudovat za pár měsíců z nuly tak silné účty na sociálních sítích? A budeme o klimatu mluvit i na podzim, až odezní sucho? -- Mediální cirkus, podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Bývala zemí doutníků, tanečnic a veselí. To už ale o Kubě neplatí. Pod tíhou ropné blokády zemi dochází jídlo, léky i elektrická energie. „Žije se tam strašně. Na venkově lidé nemají proud týden, dva, někdy i déle,“ líčí reportér. „Hladomor to ještě není, ale každopádně aspoň všichni moji přátelé dost výrazně zhubli,“ vypráví zahraniční reportér Seznam Zpráv Eduard Freisler, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus. Freisler na Kubu jezdí už 25 let, naposledy tam byl letos na jaře. Na přelomu roku o zemi vydal knihu Kubánské tango v rytmu blues, za kterou dostal Cenu Hanzelky a Zikmunda za nejlepší cestopis roku. „V rámci příjmového potravinového systému mají od vlády takové knížečky, ‚libreta‘, a když se do ní člověk podívá, vidí, že každý Kubánec by měl mít nárok na tohle, na tohle, na tohle. Ale pak zjistíš, že většina kolonek je prázdná, že spousta lidí měsíce nedostala zubní pastu nebo šampon,“ popisuje s tím, že nejtíživější jsou výpadky elektrické energie. „V Havaně vypnou proud klidně na 72 hodin, 100 hodin. Každý večer město úplně potemní, protože nemají palivo. Svítí se jenom v několika oblastech, kde jsou turistické hotely. Je dobré se po osmé, deváté večer vrátit někam k hotelu, protože jinak člověk uvízne někde v totální tmě a není jak hledat cestu domů,“ líčí novinář. Dělala to už moje máma i babička Jeho poutavě psaný cestopis o Kubě stojí na příbězích obyčejných Kubánců a zážitcích z mnoha cest na karibský ostrov, ale i z několika let soužití s kubánskou manželkou. „Vždycky připomínám příběh ‚jineteras‘, což jsou takové prostitutky. Přijíždějí z venkova, kde je opravdu hlad, není elektřina a práce s cílem najít si nějakého bělocha, který by jim pomohl ven. Jedna z nich mi teď na jaře řekla: ‚Ona to dělala už moje máma a moje babička. Už tehdy měly nějaký materiální nedostatek a chtěly se odsud dostat.‘ “ Kuba trpí především desítkami let vlády diktátorského režimu. Teď ji navíc srazila ropná blokáda, kterou na ostrov uvalil americký prezident Donald Trump. Cílem bylo oslabit tamní komunistický režim, omezit jeho vliv v regionu a potrestat Havanu za podporu Venezuely. Šokuje mě Trumpismus Freisler pracoval pro řadu českých redakcí, pravidelně ale pobyt v Česku prokládá dlouhými epizodami v zahraničí. Teď by ho lákaly Spojené státy americké. „Šokuje mě trumpismus. A to, co všechno se v té zemi za pár let událo a jak to i země údajně silných institucí, která nedovolí, aby to tam jeden člověk začal radikálně měnit, neustála. Mám pocit, že tam je spousta příběhů, které by se daly sledovat a dobře by to ilustrovaly,“ přemítá reportér. „Mě tam asi nejvíc ohromilo to, že desítky milionů Američanů ti řeknou, že by chtěli diktátora víc než demokracii. Když jsem jel v Arkansasu po venkově, tak Američani měli před domem stožár, kde mají americkou vlajku, ale na některých obydlích nad tou americkou vlajkou byla vlajka Trumpa, jako kdyby byl víc než Amerika,“ popisuje. A proč si jako práci vlastně vybral právě novinařinu? „Můj život je nekonečná honba za příběhem, tím nejlepším příběhem, který můžu najít. A myslím si, že ten kubánský se pro mě stal jedním z vrcholů,“ odpovídá Eduard Freisler a oklikou se tím vrací ke své oblíbené Kubě. Jak se píše z Venezuely pro americká média? Proč americké noviny nechtěly vydat pozitivní článek o Trumpovi? A má Kuba šanci na světlou budoucnost? -- Mediální cirkus, podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

No description provided.

No description provided.

No description provided.